In my mother's shadow

25. díl Sanitka?

Slyšela sem houkání sanitky. To znamená že nejsem mrtvá. 

Znovu sem se zase vzbudila pípáním takovejch těch přístrojů na měření všeho možnýho na nemocničním pokoji. Cítila sem, že mě někdo drží za ruku. Otevřela sem oči a první co sem viděla, byla mamka, která seděla na na židli a spala. V pokoji byla tma, jen svítila lampička, takže je noc. Nechtěla sem mamku budit, musí se o mně strašně bát, tak sem se radši ani nepohla, abych jí svým pohybem nezbudila. Strašně sem se bála o Liamka. Nevěděla sem co mám dělat, abych se o něm něco dozvěděla, zavřela sem oči a přemýšlela sem o tom co sem viděla. 

Asi sem zase usla, protože mě zbudily nějaké hlasy. Otevřela sem oči a viděla sem dva doktory v bílém a zdravotní sestru v modrém, jak probírají s mojí mamkou můj zdravotní stav. Slyšela sem něco, že mám nějakou frakturu, ale envím čeho. Z Ordinky vím, že fraktura je zlomenina. Pak sem slyšela, ža mám 20% na to, že budu chodit. Zavřela sem oči, než si někdo všimne, že se vzhůru. Cože 20%? To to můžu rovnou zabalit. Pak sem slyšela, jak se otevírají dveře a doktor říká, že musejí jít na další pokoj na vizitu a že kdyby něco mamka ptřebovala, tak ať příjde. Rychle sem otevřela oči a prostě sem se musela zeptat.

"A-a-a co je s Liamem?"

"Lauro!" zvolala mamka a objala mě "Holčičko, já sem se o tebe tolik bála."

"Mami ptala sem se, co je s Liamem."

"Hned co se probereš, seš na mě drzá." řekla mamka

"No tak mami, myslíš, že mi to řekneš?"

"No Lauro...."

"Liam je na vedlejším pokoji."

"Uf."

"Je na tom velmi vážně, ale určitě přežije."

"Musím ho vidět." řekla sem a odhrnula sem peřinu a chtěla sem vylízt z postele

"Lauro, uklidni se, seš napojená na přístroje, hned jak to půjde, tak tě k němu pustěj. Odpoledne za tebou příjde Willi."

"Fajn, mami, už sem v pohodě, běž se domů vyspat, určitě seš unavená, já to tu zvládnu."

"To je dobrý, budu tu s tebou."

"Ne mami, běž se domů vyspat, potřebuješ to."

"Tak fajn, ale odpoledne za tebou zase příjdu, tak ahoj."

"Ahoj mami."

Myslela sem, že se v tý nemocnici zbláznim. Ani televizi mi nedali na pokoj. Jenom občas přišla sestra, aby zkontrolovala přístroje a pak mi donesla totálně nechutnej oběd. Nic sem nesnědla.

Asi kolem druhý přišel Willi. Byla sem strašně ráda, že ho vidím. Ptala sem se ho, co mi je, protože mi nikdo nic neřekl, ale já to stejně věděla. Odpověděl mi, že mu mamka zakázala mi to říkat, ale že mi to řekne. Začal tím, že mamka sice přišla domů, ale vůbec nespala, pořád jen brečela. Pak mi řekl, že mám zlomenou nohu a něco s míchou a že mám 20% na to že budu chodit. Pak mě objal a řekl mi, že to spolu dokážem, že mi se vším pomůže a že mě v tom nenechá.

"A nevíš co je s Liamem?" zeptala sem se

"O něm mamka vůbec nemluvila."

Zesmutněla sem.

"Nemohl bys zařídit, abych za ním mohla?"

"No zeptám se, ale pochybuju." řekl Willi a odešel.

Pochvíli se vrátil a řekl, že dneska ne, ale že zítra už jo.

"A zeptáš se prosím, kdy budu moct zkusit chodit?"

"To se ani ptát nemusím, za týden ti sádru předělaj na chodící a začneš rehabilitovat a když to dobře půjde, za dva měsíce bys mohla už chodit."

"Willi, jako vážně? To je super, moc děkuju."

Zachvilku přišel taťka a povídal si se mnou. Pak přišla mamka a zhroutila se tu, Začla vyvádět, že za to může Liam a že je debil, tak sem se s ní nebavila a ona pak odešla. Pak zase přišla sestra a donesla nechutnou večeři. Snědla sem půlku rohlíku a zbytek sem nechala. Pak sem usla a probudila sem se zase až ráno u vizity. Už mě odpojili od těch strašnejch pípajících přístrojů. Willi mi udělal velkou radost, nešel do školy, aby mohl splnit co slíbil a zavíst mě k Liamovi. Doktoři to dovolili, ale jen na chvíli. Willi mě posadil do vozíku a zavezl mě do vedlejšího pokoje. 

Liam tam ležel na posteli, napojenej na všechny ty pípací přístroje, zrovna spal a seděla u něj jeho mamka. Hned jak mě uviděla, šla ke mně a objala mě. 

"Jé ahoj Lauro, to sem ráda, že aspoň ty jsi na tom celkem dobře. Tak já nachvilku půjdu a nechám vás tu o samotě."

"Děkuju." usmála sem se na ní a ona odešla.

Willi mě přivezl až k Liamovi, chytla sem ho za ruku a řekla sem mu, že ho miluju. Pak tam přišel doktor a že máme 5 minut, že bychom se oba měli šetřit. Tak sem mu omluvila, že sem kráva blbá, že sem to naprala do toho stromu a že mi to patří, že už nebudu chodit. Pak do toho vstoupil Willi a řekl mi, že určitě zase chodit budu. Pak už přišel doktor a řekl, že už bycho měli zase jít. Rozloučila sem se s Liamem a Willi mě zase odvezl.

Pak byla snídaně, zase sem toho moc nesnědla a potom už mě převezli na normální pokoj, protože se můj stav zlepšil. Ale tam už sem nebyla sama, byla tam nějaká o rok mladší holka. Na první pohled byla strašně namyšlená. Hned jak už sme byly samy, vytáhla sem si Phone a zapla sem si do sluchátek písničky. Zapla sem si wifinu, ale žádná tu nebyla, musela sem na data. Projela sem fb, tt a insta. Po obědě někdo zaklepal na dveře. Byli to kluci. Takový překvapení, byla sem štěstím bez sebe. Povídali sme si a chtěli vědět, co se stalo, tak sem jim to řekla, ale pak se zeptali jak moc vážně na tom sem. Řekla sem jim, že pohoda, že bych už za čtrnáct dní můžu do školy, ale že Liam je na tom hůř.

Za týden

Ta holka byla strašná, ale naštěstí jí pustili už v pátek, takže sem na víkend měla klid. Liam je na tom už líp, sice měl otřes mozku, ale nemá nic s tou zasranou míchou jako já. Teď chodí navštěvovat on mě, protože on může chodit. Taky ho už přesunuli na normální pokoj, ale je v jiným patře. V pondělí mi sem šoupli nějakou jinou holku, je celkem v pohodě, zlomila si nohu, když jela na kole a srazilo jí auto. Včera mi taky předělali tu sádru, takže ode dneška začínám rehabilitovat.  Prej mi to srůstá dobře, takže za čtrnáct dní bych už mohla dát sádře sbohem a pustit se do toho pořádně. Každej den za mnou chodí rodinný procesí a už si připadám dosti trapně. Ale nevím, jak jim to říct, tak aby se nenaštvali, no asi to budu muset přežít.

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________Další díl je tu, snad se vám líbí :) Možná víte, že sem si šikovně smazala jeden asi třiceti dílnej příběh, takže ho začnu přepisovat, protože mi ho frendka @harishix celej vyfotila, tak jestli bych vás mohla poprosit abyste se na něj taky mrkly :3 ste nejúžasnější čtenářky♥

Natt♥