In my mother's shadow

18. díl Je to možné?

Bála jsem se co bude dál.

Najednou zazvonil nějakej zvonek a ten chlápek odkráčel ke dveřím. Hned jak odešel, vešel dovnitř jinej chlap, no spíš kluk tak v mém věku. Podle toho jak vypadala předtím ta ženská a ten Robert jsem usoudila, že je to asi taky jeden z nich. Rozhlídl se po té velké nechutné místnosti. Bylo vidět, že se mu taky moc nezamlouvá. Strašně mi někoho připomínal. Ty hnědý vlasy a ty rysy v obličeji. Nemohla sem se řídit barvou očí a pigmentem, protože z tohohle ohledu byli všichni stejní, tedy tmavě červené, no spíš rudé oči a bílá křídová pleť.

Zamrazilo mě, to co mi právě teď došlo, bylo to neuvěřitelný.

Ten kluk se sehnul a už, už se přibližoval k mému krku.

"W-w-willi?" ano byl to můj brácha, naposled jsem ho viděla předevčírem, to je šílený.

"Poznáváš mě? To jsem já, Laura, tvoje ségra."

Nic, jakoby neslyšel. Zahryzl se mi do krku a pil.

"Tak sakra poslouchej, dostaň nás odsud!"

Vůbec nereagoval. Strašně mě bolel krk.

"Hej, to už stačí!"

Přestal a mě se ulevilo. Nevim jak se to stalo, možná tím, že sem ztratila hodně krve a byl ve mně upíří jed nebo co, měla sem najednou strašnou sílu. Jedním pohybem sem vyrvala svoje ruce ze želez a utíkala sem k Liamovi. Vzala sem do rukou jeho železa a roztáhla sem je jakoby nic. Já sem volná, Liam je volnej a teď nás čeká útěk.

Bylo mi celkem líto Williho, sice je upír ale pořád je to můj brácha. Liam mu dal pěstí, aby ho omráčil a já sem mu rychle svázala ruce. Liam si ho hodil přes rameno a já sem opatrně otevřela dveře. Ocitli sme se v tmavé chodbě, něco mi říkalo, že když půjdeme doprava, tak příjdem ke schodům. Liam pomalu zavřel dveře, aby nevydaly žádný zvuk a šli sme doprava. Pochvíli sme přišli na konec chodby, tam se dalo zahnout doleva a nebo doprava.

"Kurva a kam teď."

"Nevim tak třeba doleva." odpověděl Liam.

Vykoukla sem zpoza rohu a koukla sem se doprava a pak doleva. Nikde nikdo nebyl a tak sme se pomalu zas vydali hledat východ. Pochvíli sem slyšela za námi kroky. Otočila sem se a uviděla sem tu ženskou.

"Liame utíkej!"

Běžela sem jak nejrychlejc sem mohla.

Sakra, zaklela sem pro sebe. Chodba končila jedněma jedinejma dveřma. Nezbylo mi než je otevřít. Rychle sem stiskla kliku a dveře sem otevřela dokořán. Vběhla sem dovnitř a hned sem zjistila, že sem v prdeli.

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Moc vám všem děkuju, jste úžasný, vaše lajky a komenty mi vždycky udělají velkou radost. Brzy bude další díl.

Natt♥