Teen Wolf - Nový začátek

Kanima

Z pohledu Stilese:

Ráno

Probudil jsem se a cítím, že mi je zima, i když jsem přikrytý. Najednou otevřu oči a leknu se.. Vedle mě leží Lydie. "Proboha!! Kde má tu ruku? A kde ji mám já?" říkám si v hlavě. "Vždyť se včera nic nestalo" zvedl jsem se z postele, oblékl jsem se. Chybělo mi tričko. "Proboha! Ona na něm leží" pomalu jsem své tričko od ní vytáhnul. A běžel jsem za Scottem.

Scottův dům

Přijel jsem jeepem. Vylezl jsem z auta a šel zaklepat. "Doufám, že nepotkám Amy" říkám si. Zazvoním a čekám, za chvilku přišel Scott. "Kdo je?" - "Tady, Stiles" - "Stilesi? Co tu děláš? Vždyť je 5:30!" - "Promiň, není u tebe Amy?" - "Ne, teď spí.." - "uff..dobře. Potřebuju se ti s něčím svěřit." Scott mě asi po půl hodině přemlouvání pustil dál, tak mu to všechno vyprávím.

".......a tak jsem teď ráno brzo vstal a utekl za svým nejlepším kamarádem"

"Stilesi, to mě těší, ale měl bys s tím něco udělat. Máš rád Amy, ne? Odmítni jí!" - "Ty myslíš, že mě to nenapadlo? Vlezla ke mně oknem!" - "Tak to už je vážný!" - "To je jak ty a Malia" - "hele klídek. Malia mě nepolíbila a ani se mnou nespala, i když se o to pokoušela." - "Tak vidíš....hlavně to prosím neříkej Amy" - "neboj, budu mlčet jako hrob"

Už jsem se uklidnil a rovnou jsem odvezl Scotta a Amy do školy. Když jsem vystoupil, vidím Lydii. Otáčím se a jdu opačným směrem. Najednou vidím Amy, Scotta a Nicol. Jdu za nima.

Z pohledu Lydie:

"Ach....určitě se do mě zamiloval. Viděla jsem ten pohled. Budu ho navždycky pronásledovat. Když půjde někam s Amy, se Scottem, když bude doma, prostě vždycky..." říkám si pro sebe v hlavě a najednou zahlédnu Stilese, jak mluví s tou Amy. Musím je rozdělit, aby můj Stilík mohl být se mnou! Jdu za Stilíkem. Ti ostatní mě nezajímají.

Z pohledu Stilese:

"Psst! Scotte!? Už se ke mně blíží!" - "Zmiz! Hned!" - "Tak se mějte, uvidíme se ve třídě." Podíval jsem se na Lydii a ten její napůl zamilovaný a napůl ďábelský pohled. Utekl jsem na klučičí záchody a čekal než zazvoní. V klidu jsem odešel z WC, jakmile zazvonilo. Najednou slyším "Stilíku?" Rychle mizím do třídy a sedám si. "Ještě, že ode mě Lydie sedí tak daleko" šeptám Scottovi. Scott jen přikývnul a otočil se zpátky.
Už mi vadil ten Lydiin pohled, jak se na mě pořád tak kouká. Napsal jsem ji papírek a poslal ho přes Scotta, ten ho dal Nicole a ta ho dala Lydii. Bylo na něm napsáno:

Lydie prosím, už mě přestaň pronásledovat. Miluju Amy.

Lydie se na Amy zlostně podívala a Amy se na ní usmála. Pak se zamračila ještě víc a viděla mě, jak se usmívám na Amy. Naštvaně se otočila a bručela celou hodinu.

Pak už toho nechala... Doufám..
_________

Lydie se o hodině sama od sebe zvedla a šla jako náměsíčná ke dveřím, jako by něco viděla. Když jsme šli už všichni domů, bez Lydie. Zaslechli jsme hlasitý jekot. Scottovi a hlavně Liamovi málem praskla hlava. Slyšeli ji tak dobře, že hned oba běželi za jekotem...

Z pohledu Lydie:

Jo, ječela jsem. Viděla jsem kanimu, šla po mně. Běžela jsem co nejrychleji ven před školu a pak za 10 minut dorazili Scott a Liam. Bojovali s ní. Liam na ní skočil a Scott ji škrtil. Jenomže pak.....jakoby ta kanima nabrala sílu. Odstrčila je oba vší silou úplně na druhou stranu chodby. Obrátila se zas na mě. Nevím jak, ale cítila jsem, že někdo umře a Scott to není.

Po chvilce vyběhla ze záchodů nějaká dívka, jmenovala se Tracy.
Kanima se na ní spustila ze stropu a podala jí jakýsi jed. Tracy chtěla pomoct, ale já zmizela. Utekla jsem ven, ještě než jsem zdrhla, vzala jsem s sebou Scotta a Liama.

"Zítra je úplněk! Musíme se připravit" řekl Scott. Liam a já jsme jen přikývli.

__________________________________________________________

Pokračování příště :))

Tak? Názor?
🌟 potěší

655 slov