Teen Wolf - Nový začátek

28.díl - Assia

Z pohledu Scotta:
"Takže si to povíme takhle, Scotte McCalle. Chci s tebou mluvit. Přijď dnes večer na křižovatku. Sám. Jestli někoho přivedeš, Cora zemře. Jestli budeš plánovat proti mně, Cora zemře. Je to jasné?" Ani nečekala na mou odpověď a zavěsila. Pohlédl jsem zmateně na ostatní. Dívali se stejně jako já. Hlasitě jsem si povzdechl. "Ani neznám její jméno.." řekl jsem vyčítavě a spíše sám pro sebe, protože tady z těch mě absolutně nikdo neposlouchá. Zřejmě to vstřebávali hůř než já. Což je celkem nemožný, ale co už. Zvážněl jsem a řekl v klidu: "půjdu tam," spíš jsem jim to oznámil. Ale oni to jako oznámení zřejmě nebrali. Začali mi to vyvracet, tedy zkoušeli to. "Nedělej to," "půjdu s tebou," a tak podobně. Hádali se a každý mluvil přes každého, takže vlastně jsem nikoho z nich pořádně ani neslyšel. "Tak už dost!" Přerušil jsem jejich překřikování. "Půjdu tam. Copak jste ji neslyšeli? Pokud něco podniknu, zabije ji, to chcete?" "N-ne" "ne rozhodně ne". Vykoktali. Jen jsem přikývl a šel se připravovat.

Z pohledu Cory:
Žena se vrátila do budovy a já seděla už unaveně na té velmi nepohodlné židli. Ale otevření těch dveří mě zcela probudilo. To otravné vrzání. Hodila po mně můj telefon. Odpinknul se ode mě a spadl na zem. Já se jen zmateně podívala a zároveň pohledem 'děláš si srandu'. Muselo jí být jasné, že to nechytím, když mám vše přivázané tím škrtícím provazem. Jak ruce, tak i nohy. Udělala to naschvál. Určitě jo. "Díky za půjčení tvého mobilu," řekla s výsměchem. Zvýšila jsem hlas: "Scott a ostatní ti nenaletí!" Začala se znovu smát a já nechápala. "Ale oni už naletěli. Řekla jsem, že pokud budou něco plánovat, tak zemřeš. To je dobrý úplatek, aby se proti mně nespikli a nic nepodnikali, ne?" Vyděsila jsem se. Chce mě zabit?
"Jestli mě chceš zabít, proč jsi to už teda neudělala?" "Aby byla sranda".
A poslala mi elektrický šok. Začala jsem řvát bolestí, že mě museli všude slyšet. Dala mi to nejvyšší. Nejvyšší elektrický šok. Bolest najednou ustala a já se mohla vydechnout. Byla jsem spocená. Teklo to ze mě. "Proč mi tohle děláš?" zeptala jsem se unaveně.
Nic neřekla. Já jsem asi vzduch. "Kdo vůbec jsi? Jsi jako my," chtěla jsem vědět, co přesně je zač. Ale dostala jsem jinou odpověď: "jmenuji se Assia [aša] Víc ti neřeknu. To už nepotřebuješ vědět". Aspoň na něco mi odpověděla, když už ne, proč mi to dělá. "A teď mě omluv. Jdu za Scottem." A odešla bez mé odpovědi. Asi bych jí stejně nic moc na to neřekla. Ale co tady dělá a co vlastně chce?

Z pohledu Scotta:
Už jsem na cestě. Jdu sám, jak řekla. Je tma a všude kolem stromy, lesy. Přemýšlím nad tím, kde by Coru mohla asi tak schovávat. Chvilku se zastavím a rozhlížím.
"Scott McCall osobně. Neuvěřitelné," slyšel jsem za sebou hlas a v něm i pobavení. Otočil jsem se a spatřil TU ženu. Takhle zblízka je překrásná. Splývá s tou tmou. "Kde je Cora?" Na nic víc jsem se nezmohl. Přiblížila se ke mně tak, že jsem cítil vůni jejího parfému. Chytla mě za ruku a v mžiku jsme byli úplně někde jinde. Neznámé místo. "Kde to jsme?" Jen mě pustila a vešla do starého opuštěného domu. U dveří se zastavila, otočila na mě a řekla: "tak jdeš? Nebo tu hodláš stát," vyrazil jsem za ní. Otevřela a jen co jsem vešel, spatřil jsem ji. Viděl jsem Coru. "Panebože, co jsi jí to provedla?!"
______________
Další dil❤️
Pokračování příště☺️
Budu rada za přečtení, komentář a taak❤️
Přeji krásný zbytek prázdnin❤️