Dcera mafiánů

12.

Sedla jsem si na linku a pustila se do jídla u nohou se mi objevila Roxy a žebrala. A jelikož má pro slabost tak jsem ji kousek masa dala. Během vteřiny ho měla snězený jaky by nikdy neexistoval. Čekala jsem ,že bude chtít ještě jeden ,ale místo toho se rozběhla ke dveřím které zrovna někdo odemykat. Fajn je čas čelit následkům, položila jsem talíř vedle sebe a počkala kdo dojde do kuchyně.

K mému štěstí to bude Harry a Louis, ale ono ne byla to Annie a Gemma. Jenom mě zahlédli vydali se ke mě s otevřenou náručí. Uff.. to mi spadl kámen ze srdce. Ale stále je mi jasné, že jednou se budeme muset podkat. Buď teď nebo zítra či dokonce den před mím odjezdem. Jednou to příjde a já se toho bojím víc než zubaře to už je co říct jako.

Počkat jako vážně se teď bojím potkat mé otce? Co se to sakra stalo? Může to být tím, že jsem byla zvyklá být jedináčkem a teď mít sourozence je pro mě veliký, ale obrovský kámen úrazu v mém životě? Možná bych si o tom měla s někým promluvit no jo, ale ským? Niall ten je takový ochotný a dokonale naslouchá. Nebo bych měla zajít za někým kdo je na to odborník a nebo bude nejlepší zavolat Avi? Ta si určitě udělá čas tedy doufám.

"Hej Caitlin vnímáš?"

"Co? Jo vnímám"

"Tak jak se měla zlato a co ta noha?"

"Jo super a ta noha .....zjistila jsem ,že asi nebudu ten typ holky co je dobrá v chůzy na podpatkách"

"Já myslela ,že to víš nikdy jsi taková nebyla tak proč jsi to zkoušela?"

"A vím, že ani nevím?"

"Ty jsi naše pako"

"Tak děkuji"

Chvíli jsem hrála uraženou, ale jenom jsem podívala na obě tak jsme vybuchli v ohromný záchvat smíchu. Bože jak mi bože chyběli. I Harry s Louisem kde vlasně jsou?

"Kde jsou tátové?"

"Určitě šli uspat Johna a usli tam jsou teď hrozně vyčerpaní jelikož předčili svoje síli a nezvládají večer vstávat k malímu a zbytek dne mít ledovou masku a dělat ,že se nic neděje. Vzali si moc veliké sousto. A bylo by super kdyby jsi jim pomohla"

"Já vím, že bych měla"

"Ale?"

"Ale nejsem zvyklá, že v naší rodině je někdo nový"

"O zlatíčko nemáš se čeho bát, Johna zachránili z černého trhu s lidmi a tak nějak Louisovi přirostl k srdci a přemluvil Harryho aby si nechali"

"Aha to jsem nevěděla"

"A jak by jsi mohla, nechtěli to říct dokud tu nebudeš"

Rychle jsem je objala a vydala se do pokoje pro hosty který na 100% předělali na dětský. A nemýlila jsem se. Harry spal na křesle a na jeho klíně byl Loui s Johnem v náručí. Berli jsem si opřela o rán postýlky a jemně vzala Johna z Louisovi náruče. Položila jsem ho do polstýlky a přikryla tenkou dečkou. Louis začal trochu mrčet a mě bylo jasné ,že si uvědomil ztrátu předmětu z jeho náruče.

"To jsem já dala jsem Johna do postýlky vy si běžte lehnout do ložnice"

Dostavilo se mi jenom zamručení a začal budit svou drahou polovičku. Tak se jenom v polospánku zvedl a jako tělo bez duše odešel z závěsu Louise do ložnice. Já jsem se ujistila, že můj malí bráška spí bezpotíží a šla do svého pokoje si dát vanu. Talíř jsem nechala talířem a vymyšlela jako to s nohou udělám.

************************

Doufám ,že se líbí a budu ráda za vote a komenty.