24.

795 35 0
                                    

Pohled Caitlin

S Harrym jsme tam seděli asi čtvrt hodiny a když se ochladilo šli jsme k autu a jeli domů. Jelikož jsme ani jeden nebyl schopen řídit automaticky se Liam a Niall nabídli. Nedokázala jsem nic říct a jenom oba objala.

Dorazili jsme domů a já šla bez přemýšlení šla do ložnice. Když jsem procházela kolem pokoje Johna všimla jsem si, že v klidu spí a nic ho netrápí. Nahnula jsem se nad něj a dala jsem mu pusu na čelo a přikryla ho. Vzala jsem chůvičku a přivřela jsem dveře.

Šla jsem do své koupelny a dala si teplou sprchu. Převlékla jsem se do pyžama, vysušila si vlasy, ošetřila pleť. Telefon jsem dala na nabíječku a došla jsem na chodbu a zavolala jsem na Roxy. Ta doběhla jak jenom mohla a vesele vrtěla ocasem.

Otevřela jsem dveře do ložnice Harryho a lehla jsem si na Louisovu stranu. Dala jsem kolem sebe deku a nechala Roxy aby se mi usadila u nohou. Po chvíli přišel Harry z koupelny a ulehl na svou stranu. Já jsem se na něj natiskla jako, když mi bylo patnáct.

Zase jsme byly jenom my dva. A Roxy.

Kolem půlnoci se z chůvičky ozval pláč. Co nejrychleji jsem vyskočila z postele a s Roxy v patách jsem došla za Johnem, který stál v postýlce a celý uplakaný se držel tyčí co byly na bocích. Vzala jsem ho do náruče a šla s ním dolů do kuchyně. Nachytala jsem mu láhev s mlékem a pak se vrátila do ložnice k Harrymu. Sedla jsem si do postele a opřela se o čelo postele a sledovala jak si John v klidu pije svoje mléko. Roxy si položila hlavu na mé nohy a se smutnýma očima na mě koukala. Věděla jsem, že jí je smutno. Cítila jsem přesně to samé.

Když si John říhl bylo to tak nahlas, že se Harry probudil. Když se otočil k nám natáhl jenom ruky a já mu dala malého. Láhev jsem dala na noční stolek a otočila jsem na ně. Jenomže oba už spali. Poklepala jsem na postel vedle sebe aby Roxy za mnou přišla. Lehla jsem si a jednou rukou ji objala. Tak takhle jsem si svůj život fakt nepředstavovala.

„Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už nebude dlouho žít." — Erich Maria Remarque

Dcera mafiánůKde žijí příběhy. Začni objevovat