H
„Čau brácho!" Řekl jsem Tomášovi.
„Čau!" Řekl mi.
„Tak jo... Půjdeme do toho Mekáče?" Zeptal jsem se.
„Jasně... a jak to jde s Luckou?"
V tu chvíli jsem ztuhl.
„Co?"
„Nedělej, žes neslyšel! Řekni mi to"
Tak jo Honzo... nádech... výdech.
„Pořád stejný.. Já.. miluju ji.. Jenže nevim jak to má ona a bojím se , že kdybych jí to řekl, dívala by se na mě jinak a nebo by se semnou nebavila"
„Brácho notak... viděls jak na tebe kouká? Pokaždý když tě vidí, usmívá se jako by dostala kupu dárků na Vánoce... jdi do toho!"
„Určitě?"
„Že se vůbec ptáš! Napiš ji a jdi s ní někam, tam jí to můžeš říct... Teda... až dojíme!"
„Udělám to!" Řekl jsem a smál se... až dojíme.
Ahoooooooj! Oficiálně první část mého příběhu, doufám, že se líbí. Je na začátek krátká.
Chcete kratší části, které budou vycházet častěji nebo delší části, které budou vycházet dýl? :)
•přečtení-hlas-koment-sdílení•
ČTEŠ
Prosím... Neopouštěj mě! /w MenT
FanfictionJe 23:38 a já sedím pořád u jeho postele, Honza najednou začal lapat po dechu a já začala panikařit. „Lásko... p-prosím... neopouštěj mě!..." Vzlykala jsem. Přístroje přestaly pípat. „Doktore! Rychle!" Řvala jsem na...
