L
„Asi těžko ty debile" Probudila jsem se a slyšela jak na někoho Vláďa řve.
„Slibuju... a pusť mě za ní! Je to moje přítelkyně!" Řval na Vláďu někdo... ten hlas.. Honza!
„Ne, spí a nevim jestli zrovna tvoje... kde máš tu ze včerejška?"
Najednou jsem slyšela ránu, utíkala jsem ke dveřím, otevřela jsem je a uviděla Vláďu na zemi, Honza se na mě podíval a chtěl něco říct.
„Proč Honzo? Co jsem udělala? "
„Zlato pojď do pokoje"
Vláďa se zvedl a jen na mě koukal.
„Promiň Vláďo" Řekla jsem mu.
„Neomlouvej se.... princezno"
Honza se na mě koukl a začal trochu červenat.
„Ještě jednou a budeš v nemocnici Vladimíre" Řekl naštvaně mezi zuby Honza.
Vláďa se jen koukl na Honzu a odešel.
„Klid Honzo" Řekla jsem mu.
„Jdeme do toho pokoje"
H
„Zlato, než něco řekneš.... chci ti říct promiň a taky ti to vysvětlím" Řekl jsem, když si sedla.
Mlčela, začal jsem.
„Když jsem se oddělil, někdo do mě vrazil, otočil jsem se a protože tam byla, jak sama víš tma a nebylo tam moc vidět, protože tam svítilo jen pár světýlek.... měla dlouhé vlasy a byla stejně vysoká, myslel jsem, že jsi to ty... tak jsem ji políbil a pak mě začala líbat víc... já neměl ani tušení, že to nejsi ty zlato... až když promluvila, zjistil jsem, žes to ty nebyla... začal jsem po ní řvát... ikdyž to byla moje chyba... začal jsem tě hledat, ale tys už na baru nebyla... začal jsem zmatkovat a nevěděl co dělat... ale jak vím, viděla jsi nás... a... a mě to je opravdu líto... víš, že tě miluju, lásko...." Brečela, objal jsem ji a ještě jednou se ji omluvil.
„Když jsem vás viděla, utekla jsem na pokoj, přišel Vláďa a já mu to řekla... a... a on mi pak řekl, že mě miluje... políbil mě, nechala jsem ho, protože jsem nevěděla, co dělat... byla jsem na dně, Honzo"
„Vyřídím si to s ním zlato, nebude na tebe šahat... já vím zlato... promiň"
„Nedělej blbosti Honzo, nechci, aby se vám něco stalo a navíc jsme na táboře"
„Neboj se "
Objal jsem ji a jen tak jsme koukali do blba.
Ahooooj! Žijuuuuu! :D Další díl je venku! Doufám, že se líbí!:)
•přečtení-hlas-koment-sdílení•
Vaše ^MenTLover^
ČTEŠ
Prosím... Neopouštěj mě! /w MenT
FanfictionJe 23:38 a já sedím pořád u jeho postele, Honza najednou začal lapat po dechu a já začala panikařit. „Lásko... p-prosím... neopouštěj mě!..." Vzlykala jsem. Přístroje přestaly pípat. „Doktore! Rychle!" Řvala jsem na...