Prosím... Neopouštěj mě! /w MenT

22

 DÁM VÁM PÍSNIČKY K ČÁSTÍM, KDE SI JE MÁTE PUSTIT, OKEY? :)

,,Luci? Na co tak koukáš?...'' zeptala se Dor.

,,J-já.... HONZO!'' zařvala jsem a utíkala ke krvácejicímu Honzovi.

,,Zlato, co se ti stalo?'' byl celý od krve a já cela od slz.

,,Dor záchránku! Rychle!'' řvala jsem na Doris.

,,V klidu zlato, je to v pohodě, neplakej'' říkal mi Honza... ach... je tak statečný..

,,Nemluv, nenamáhej se, buď v klidu... už jedou!''

Jelikož je nemocnice kousek odsud, byli tady rychle.

,,Ustupte paní, musíme pana Macáka rychle převést do nemocnice'' řekl mi záchranář.

,,Prosím.... že bude v pořádku'' tak strašně jsem brečela... 

,,Budeme se snažit, ale pan Macák to má vážné, nastupte, nesmíme ztrácet čas''

Rychle jsem nastoupila a držela ležícího Honzu za ruku.

Najednou jsme zastavili a Honzu rychle vezli do nemocnice.

Běžela jsem za nima, ale nechtěli mě pustit za ty velké dveře.... nejspíš to byl operační sál...

Seděla jsem co nejblíž to šlo a jen čekala a doufala, že zázrakem vyjde Honza živý a zdravý....

Doufala...

Pohled Honzi

Jak už vám nejspíše došlo, šel jsem za Tomášem...

Chtěl jsem mu v klidu říct, aby nás nechal a hlavně Lucku.... zvrtlo se to...

Když jsem na něj zazvonil, otevřel mi s údivem v obličeji a pozval mě dál.

,,Jsem překvapenej, nejspíš si chceš promluvit'' řekl Tomáš.

,,Jo... promluvit.... Tomáši já vím co jsi udělal a chci abys nás nechal a nepletl se do našich životů, rozumíš?''

Začal se potichu smát, nechápal jsem.

,,Příjde ti tady něco vtipnýho? Já to myslím vážně! Necháš nás kurva na pokoji!'' zařval jsem na něj.

,,Myslíš, že ji jen tak nechám?

'' odmlčel se. ''A tebe nechám jen tak odejít?'''zašklebil se.

Nebral jsem ho vážně...

,,Necháš nás'' otočil jsem se, chtěl jsem odejít.

Uslyšel jsem smích a jak jde směrem ke mě.

,,Nikam nejdeš''