Prosím... Neopouštěj mě! /w MenT

25

Musím se učit a jsem moc unavená, dneska hodně krátká část :(

Přesně po 3 hodinách a 36 minutách přivezli Honzu na pokoj.

,,Bože...'' přiběhla jsem k němu. ,,Jak je na tom doktore?''

,,Rád bych pro vás měl dobré zprávy slečno.... ale stav pana Macáka se zhoršuje.... obávám se toho nejhoršího slečno'' řekl doktor a odešel.

,,To... to ne...'' začala jsem znovu brečet. ,,Prosím! Honzo...'' začala jsem zlehka řvát. ,,Prosím... neopouštěj mě....'' vzlykala jsem.

Začala mi volat Dor.

,,Ahoj... co se děje?'' řekla Dor se strachem v hlase.

,,Dor.... jeho stav se zhoršuje.... obávají se..... toho nejhoršího...'' řekla jsem mezi vzlyky.

,,Hned jsme tam, vydrž''

Nic jsem neřekla, jen jsem zavěsila.

Za přibližně 10 minut byli tady.

,,Luci'' přiběhla Dor a silně mě objala.

Neměla jsem na nic sílu.... na nic.

Jen jsem se ještě víc rozbrečela.

Rady zatím mluvil na spícího Honzu.

,,Bojím se, Dor.... tak moc se o něj bojím...''

,,Já vím zlato... šššššš...'' utěšovala mě.

,,Co... co když?... co když odejde?''

,,Neboj se, znáš Honzu, udělal by všechno pro to, aby nás tady mohl otravovat'' usmála se Dor.

Usmála jsem se.

,,Musí...'' vzdychla jsem.

Další den 

Probudila jsem se a chvíli po mně se probudil Honza, byla jsem tak šťastná.

,,Zlato'' přiběhla jsem k němu.

,,Ahhh.. bolí mě břicho''

,,Já vím... odpočívej'' dala jsem mu pusu.

,,Chci domů... chci abys mi uvařila to dobrý jídlo'' 

,,Půjdeš určitě brzy.. a hned jak přijdeme domů, udělám ti všechno co budeš chtít'' usmála jsem se a on taky.

,,Jsi moje štěstí...'' chytil mě za ruku.

,,Ty jsi moje všechno... miluju tě''

,,Já tebe''

Přišel doktor.

,,Dobré ráno pane Macák, jak vám je dnes?'' 

,,Bolí mě břicho''

Doktor udělal smutný pohled.

Ahooooj! New část.. dnes nejvíc krátká, ale zítra vám to 100% vynahradím...

Vaše ^MenTLover^