T
„Kámo tos neudělal!" Neskutečně jsem se smál historce, kterou mi Honza řekl.
„Děláš jak kdybych za to mohl" Začal se smát taky.
Koukl jsem se ke vchodu, ve dvěrích byla Lucka.
„Honzo?"
„Nooo?"
„Koukni se ke vchodu..."
Když se otočil zpátky na mě, začal jsem se strašně smát, byl červenej určitě až na...
„Nech toho! Dělej že tu nejsme"
Achjo, ještě mi poděkuje.
„Běž za ní, stejně na dnešek nemáš schůzky nebo tak"
„Já chci... Ahhhhh.. Proč je tak dokonalá"
„Neslintej a běž doprdele!"
„Vždyť už jdu!" Začali jsme se oba strašně smát
„Zatím brácho" Řekl mi Honza naposled.
„Čau"
L
„Ahhhh... co asi teď Honza dělá..." Často mluvím sama se sebou, ne, nejsem divná.
„Dlouhá byla tahle cesta, pro nadějného kluka z města" Taky si často zpívám.
*cink*
„Kdo mi zase píšeeeeeeeee" Řekla jsem otráveně.
CHAT
Tomáš : Ahoj, máš dnes čas?
Já : Ano, proč?
*zobrazeno*
KONEC CHATU
„Vážně mi dal zobrazeno?.... Fajn... Ikdyž Lucie Macáková by mi vážně slušelo... *smích* "
„Mamiiiiiiiiiiiiiii"
„Ano zlato?"
„Jdu ven"
„Dobře, pa"
"Ahoj"
Zajdu si do Mekáče, mám chuť na shake. ( :D )
Ahoooooooj! Máme tady další díl! Doufám, že se bude líbit!:)
•přečtení-hlas-koment-sdílení•
ČTEŠ
Prosím... Neopouštěj mě! /w MenT
FanficJe 23:38 a já sedím pořád u jeho postele, Honza najednou začal lapat po dechu a já začala panikařit. „Lásko... p-prosím... neopouštěj mě!..." Vzlykala jsem. Přístroje přestaly pípat. „Doktore! Rychle!" Řvala jsem na...
