Prosím... Neopouštěj mě! /w MenT

24

Po nějaké té hodině Dor a Rady odešli.

Zůstala jsem s Honzou.

Povídali jsme si o všem možné, jakoby to mělo být naposled...

,,Co se děje?'' zeptala jsem se, když se Honza chytl za břicho.

,,Bože krvácíš!'' rychle jsem vyběhla z dveří. ,,Doktora! Rychle, krvácí!''

ihned přiběhl doktor, zavolal další doktory a už vezli Honzu na sál.

Seděla jsem co nejblíže k sálu, kde Honzu operovali.

Po nějaké chvíli přišel doktor.

,,Bude v pořádku?..'' zeptala jsem se s nadějí.

,,Přišlo to, čeho jsme se nejvíce obávali slečno... ten, kdo ho střelil... střelil pana Macáka na velmi... jak bych vám to vysvětli.... to místo, které je pro tělo velmi důležité a jestli začlo krvácet.... obáváme se, že se nezahojí''

,,Bože...'' zhroutila jsem se.

Seděla jsem na jeho pokoji s nějakou sestřičkou.

Bylo ticho a já začala přemýšlet... vybavila jsem si naše první setkání...

-flashback-

„Api, nalevo" Dávám ji povely.

Když jsem nedávala pozor, vrazila jsem do nějakého vysokého kluka.

„Sakra, promiň, nedával jsem pozor" řekl a podal mi ruku.

„Ne, já prom-" Počkat... ten hlas... ne.. že jsem do něj nevrazila...

Když jsem se zvedla uviděla jsem ho.

„Jsi v pohodě? Není ti nic?" Zeptal se.

Ten jeho starostliví výraz... ty jeho dokonalé oči...

„N-ne... v pohodě, já se moc omlouvám, já jsem nedávala pozor.."

„Ale... No tak když jsme to přežili, já jsem Honza" Podal mi ruku. „Ale to ty už asi víš..." Řekl a já si uvědomila, že mám na sobě jeho tričko.

„J-já jsem Lucka, ano... vím.." Zčervenala jsem a oba jsme se začali smát.

„Dobře Luci, budu muset jít, nechtěla bys někdy ven?"

Dýchej..... V klidu dýchej...

„A-ano, moc ráda"

„Dobře pošlu ti žádost na fb, jak se tam jmenuješ?" Řekl a podal mi mobil.

„Tady"

„Dobře, díky a pak se domluvíme , ahoj"

„Ahoj"

Viděla jsem jak odcházel, nemohla jsem tomu uvěřit...

„A-Api pojď, jdeme domů"

-end of flashback-

Nezmohla jsem se na nic jiného, než jen brečet a doufat... doufat, že... že přežije... on... 

,,On musí!'' zařvala jsem a sestřička ke mě přiběhla. Objala mě.

,,On musí'' řekla jsem slabě.

Náš začátek chození.... ten den.. když mě lechtal, protože jsem mu řekla MenTe... nesnášel to...

usmála jsem se...

-flashback-

Když jsme se dosmáli, zakoukali jsme se do očí, přímo jsme se do nich vpíjeli.

„Luci?" Řekl mi opatrně.

„Ano?" Řekla jsem a nejistě se koukla.

„Víš já... Takhle... Známe se už 3 měsíce a víš... Já... Miluju tě" Na chvilku se zastavil a zase pokračoval.

„Strašně moc tě miluju! Ale nevím...'' vzdychl. ,,Jestli to je oboustranné" tak se bál... a já.. já taky..

Sakra! Lucko! Tvůj sen! Honza Macák ti právě řekl že tě miluje! To je jen sen! Bože!

„H-Honzo.... Já.... Taky tě strašně moc miluju a nevěděla jsem, že... že je to oboustranné!"

„Uděláš mě tím nejšťastnějším klukem na světě a budeš se mnou chodit?"

Lucko dýchej! Nádech, výdech, nádech.... Sakra! To je sen!

„Ano!" Řekla jsem.

Honza mě políbil a já začala štěstím brečet.

„Ššššššššš lásko" Poprvé mi řekl lásko!

„M-miluju tě" Řekla jsem a on mě pevně obejmul a dal pusu do vlasů.

„Já tebe" Řekl klidně.

-end of flashback-

Tolik... to pro mě znamenalo... on pro mě tolik znamená... je pro mě vším... vždy byl...

To se nikdy nezmění... naše láska nikdy nezmizí.... a Honza... taky ne...

Without you I feel broke... like I'm half of a whole...

začala jsem si potichu zpívat, zatímco jsem brečela.

Ahooooooj! Když u toho poslouchám tu písničku, padají mi slzy... Tohle na knihách miluju, když u toho brečím... :D

Dnešní část je tak trošku dřív :D

Tahle knížka pro mě hodně znamená... A bez vás... by tohle nebylo... Děkuju, že tu jste! ❤❤

Vaše ^MenTLover^