Prosím... Neopouštěj mě! /w MenT

23

Nebo taky ne...

Pohled Honzi

Když jsem se probudil, nevěděl jsem, co se pořádně stalo.

Všechno mě bolelo a já se nemohl pořádně pohnout, natož promluvit.

Po nějaké chvíli jsem uslyšela ten jemný hlas... 

Sestřička otevřela a Lucka ke mě přiběhla se slzami... jak mě ničí ji takhle vidět...

Mluvila na mě a já se taky snažil... byl jsem moc slabý, ale pak jsem ze sebe dokázal vypustit půl slova, když mě ale zastavila, abych se šetřil.

,,Dobré ráno pane Macák, jak vám je?'' přišel do pokoje doktor se sestřičkou, která začala budit Lucku.

,,Pořád mě všechno bolí''

,,Taky ještě nějaký čas bude, bylo opravdu štěstí, že vás slečna našla.. bylo to jen tak tak.... dnes také příjde policie''

Koukl jsem se na Lůcu, které padaly slzy z očí... 

,,Jsem ale už v pohodě zlato, neplakej'' utěšoval jsem ji.

Přišla ke mě a chytla mě za ruku.

,,Pane Macák... je to vážné.... je bohužel velká pravděpodobnost, že vaše rána na břiše může začít krvácet nebo můžete mít vnitřní krvácení''

,,A-ale bude v pořádku... že ano?...'' plakala Lůca...

,,Zlato... neboj se, budu v pohodě''

,,Slečno můžete jít se mnou?''

,,Jistě'' řekla Lucka a už mizela ve dveřích s doktorem.

Pohled Lucky

,,Víte slečno... pan Macák je na tom opravdu špatně... budeme se snažit co nejvíce to půjde, aby se uzdravil... ale na přežití má 50%'' řekl doktor a dal mi ruku na rameno. ,,Je mi to opravdu líto... ale pokusíme se, aby měl 100%''

Zase.... začala jsem brečet... tak moc.... musí se mýlit.... určitě jen blbě počítali....

Přišla jsem do pokoje, abych s ním byla co nejvíce času.

,,Zlato jak ti je?'' zeptala jsem se ho.

,,Proč pláčeš? Co se stalo?''

Utřela jsem si slzy a snažila se nebrečet.

,,Nic... dojdu pro něco k jídlu'' usmála jsem se, ale když jsem se zvedla ze židle, chytl mě za ruku.

,,Prosím, nelži mi'' 

,,Jen... jen tady budeš muset zůstat dýl...''

,,To ale není důvod k plakání... hned se uzdravím'' usmál se.

,,Já vím... dojdu pro to jídlo''

,,Dobře''

Ach.... proč zrovna on?.... Nezaslouží si to... kdo mu to mohl udělat...

Když jsem došla do bufetu, koupila jsem nějaké jídlo a pití.

Cestou zpátky jsem potkala Dor a Radyho.

,,Ahoj zlato.. jak dlouho tady jsi?'' zeptala se mě Dor.

,,Ahoj'' pozdravil Rady.

,,Ahoj.... jsem tady celou noc..'''

Dor mě objala.

,,Pojď půjdeme za ním, bude určitě rád'' řekla Dor a šli jsme.

,,Zlato jsem tady a někoho vedu'' usmála jsem se a podávala mu jídlo.

,,Čau brácho'' pozdravil Rady a Honza se rozzářil.

,,Čau, co tady vy dva děláte?''

,,Nenecháme vás tady samotný'' řekla Dor, když šla Honzu obejmout.

New část! Jak si myslíte, že to dopadne? Jste natěšený? :D 

Díky, že jste na mé cestě s touhle knihou!  Neskutečně si vás vážím! 

Vaše ^MenTLover^