Jak jsem hrdá, že jsem v jeho crew.... Ta písnička... Gosh...
LIDI DĚLÁTE NĚKDO COVERY? JESTLI ANO, NAPIŠTĚ DO KONEMTU! DĚKUJU!
Pohled Honzi
Sakra... Rady měl pravdu... ON MĚL PRAVDU!.... Ne.... Já.... Já ji musím ochránit.... Co když se bude ptát?.... Uklidni se Honzo... klid...
,,Zlato?'' ozvala se.
,,Jo?'' klid...
,,Jsi určitě v pohodě?.... Jsi vážně celý den divný...''
,,Co? Co semnou je? Vždyť jsem v pohodě'' nahodil jsem falešný úsměv... prosím.. ať se neptá..
,,Nehraj to na mě, víš, že tě znám lépe než kdo jiný''
,,Opravdu... jen.. jen jsem unavený, je hrozné horko a já toho moc za ten měsíc nenaspal''
,,Příští týden jedeme do té Itálie... jestli chceš, můžeme to zrušit''
,,Zlato neblbni... vždyť to plánujeme dlouho a já to dospím''
,,Ach...''
,,Neboj se... půjdeme už domů?''
,,Jo... ráda bych šla do bazénu''
,,Tak co jet do aquaparku?''
,,Skvělý!''
Když jsme vyšli ven... ne... viděl jsem ho... jen ať k nám nejde..
,,Zlato, honem, musíme si toho co nejvíce užít!'' vzal jsem ji za ruku a rychle nasedli do auta.
,,Klid prosimtě, chce nás snad někdo zabít?'' zasmála se... jen kdyby věděla...
čůůůs new část, budou vycházet kratší části... vydržím u nich vydávat častěji, než ty delší... delší mě ani nebaví... nemůžu si s tím tolik hrát :D
Vaše ^MenTLover^
ČTEŠ
Prosím... Neopouštěj mě! /w MenT
FanfictionJe 23:38 a já sedím pořád u jeho postele, Honza najednou začal lapat po dechu a já začala panikařit. „Lásko... p-prosím... neopouštěj mě!..." Vzlykala jsem. Přístroje přestaly pípat. „Doktore! Rychle!" Řvala jsem na...
