Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 2.

Elena

Nemotorně jsem natáhla ruku, abych vypnula otravnou melodii budíku. Přejela jsem prstem přes dotykový displej a s blaženým úsměvem klesla zpátky na polštář. Pořádně jsem se v noci nevyspala, ale hodlala jsem to napravit. Ach, sladká, přesladká postel, bez ní by byl můj život tvrdý. Najednou jsem uslyšela zvláštní zvuk. Přetočila jsem se na záda a napnula uši. Nic víc jsem nezaslechla. Zavřela jsem oči a pořádně se zavrtala do přikrývky – ještě hodinku či dvě se mnou ani buldozer nepohne.

Ozval se další rámus. Hlasitost se pomalu stupňovala. Nejprve jsem si na hlavu hodila polštář, ale moc to nepomáhalo. Brzy mi začal docházet vzduch. Jak tohle někdo mohl nazývat hudbou? Rozzuřená jsem vstala. Oči jsem měla stále slepené, i můj rozespalý mozek pracoval sotva napůl. Vystřelila jsem z pokoje rovnou za zdrojem rámusu a vtrhla k Jessovi bez zaklepání, protože by stejně neslyšel.

Vypadalo to tam napůl jako v tělocvičně. On visel na úzkých žebřinách zaháknutý chodidly o horní příčku. Dělal nějaký složitý druh sklapovaček. Zrovna byl vzhůru nohama, když se jeho pohled zastavil na mně. Nejprve mi nedocházelo, proč tak civěl. Blik. Cvak. Příjem. Zapomněla jsem si vzít župan. Do háje! Obvykle přemýšlím, než konám. Holka, proboha, promluv! Už jsi sem vtrhla, nemůžeš tu stát jako tvrdý y... nebo máš ještě možnost zdrhnout. Ne! Stejně tě viděl, i kdybys odešla.

Znovu jsem nasadila odhodlaný výraz a řekla: „Proboha, nemůžeš-"

„Cože?" zeptal se.

„Ztiš ten kravál!" Ups. Zařvala jsem víc, než jsem původně chtěla.

Jess se rukami zapřel o rychtina, aby uvolnil svoje nohy. Jelikož měl na sobě tílko, uviděla jsem každý pracující sval. Hm, pěkný tělo, muselo ho stát hodiny úsilí. Pomalu šel naproti mně. Já o dva kroky couvla. Napřáhl ruku. Uvědomila jsem si, že stojím před přehrávačem, ale natáhl se tam rychleji, než jsem stačila uhnout. Letmo se otřel předloktím o můj bok a já si toho byla až zatraceně příliš mnoho vědomá. Teď když jsme spolu zůstali v jedné místnosti sami, připadal mi kontakt intimnější.

„Spokojená?"

„Ani ne." Protože včera v noci se na mě díval normálně, dnes měl v očích odpor. Ale našla bych i spousty dalších důvodů, proč nejsem spokojená. Jako například nedostatek spánku, frigidní manžel, chudej společenskej život, přehnané reakce na doteky nevlastního syna a tak dále a tak dále.

„Naštvaná už po ránu? Proč? Můj otec neměl náladu?" Věnoval mi vědoucí úsměv a zkřížil si ruce na prsou. „Jestli jsi nadržená, tak bys měla jít zpátky do postele, postarat se o sebe. S tím ti bohužel nepomůžu."

Moje ústa se pomalu rozevřela. Zůstala jsem na něj zírat jako idiot. Výraz se mi postupně měnil na naštvaný, pak na nechápavý a zase od začátku. Jak mohl vědět, co se mezi námi s Liamem děje? Jak ho vůbec napadlo to vyslovit nahlas? Takové téma by mezi námi mělo být tabu.

„Mladý muži," oslovila jsem ho, „máš domácí vězení."

To bylo to nejasexuálnější, co mě narychlo napadlo. Hned potom jsem plánovala za sebou prásknout dveřmi, abych se dala dohromady, nejlépe někde na opačném pólu planety.

„Chceš si mě tu zavřít?" Zarazil mě tou otázkou na místě.

Jess

Prý jiná? Jednala tak průhledně! Otec se chtěl ujistit, že se budu chovat vzorně. Tudíž mě informoval o rozvrhu své ženušky. Vstávala pravidelně mezi sedmou a osmou, pak chodila běhat – zrovna bylo osm, takže jsem počítal s tím, že už v domě nebude. Potřeboval jsem si kromě běhání zacvičit i jiným způsobem. Teď když byl její manžel pryč, zůstala doma, aby si sem mohla napochodovat v sexy oblečení. A odpověď "ne" na to, jestli je spokojená... Kdyby tehdy skončila, ještě bych si myslel, že se jednalo o nějaký omyl. U večeře mě zmátla. Sežral jsem její hru na dobrou nevlastní mamču i s navijákem. Teď byla řada na mně, abych jí předvedl svůj herecký talent.