Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 4.

Elena

Milá mamino,

zapomněl jsem tě poprosit, abys mi v lednici nechala večeři. Dal bych si hamburger. Dlouho jsem ho neměl a chutná fajn i studený. Pokud mě budeš chtít zase svádět jako včera večer, tak bych ti radil k tomu uzpůsobit i oblečení.

Děkuji. XOXO

Během úklidu dolního patra jsem našla vzkaz. Přečetla jsem si ho třikrát, mezitím jsem se zvládla docela uklidnit. Pomalu jsem se vydala zpátky do ložnice a podívala se do zrcadla, abych zhodnotila svůj domácí úbor. Uznávám, nevypadám jako modelka z časopisu. Kdo z normálních lidí chodí nastrojenej doma? Ráda jsem nosila pohodlné oblečení, hlavně velká, volná trička. Ty novější na sobě měly vtipné nápisy. Vzhledem k Jessově vzkazu jsem si oblékla jedno s nápisem: „Jen moje tričko se smí dotýkat mého sexy těla".

S chladnou hlavou se mi povedlo vymyslet plán na večeři. Pokud bych mu k jídlu nic neudělala, tak bych tím přiznala, že mě jeho vzkaz zasáhl. Na druhou stránku, kdybych mu večeři udělala, znamenalo by to prohru. Nakonec mě napadl velmi provařený žertík – do jídla se daly přidat různé věci od projímadla po viagru. Takhle odvážná, nebo spíš hloupá jsem nebyla. Každopádně, Ren mi kupovala různé potraviny z ciziny. Z Mexika mi přivezla pálivou omáčku, která se nedala jíst, ale zdálo se, že ji konečně zužitkuji.

Nadšená svým nápadem jsem si lehla do postele spolu s časopisem a vzpomínala u toho na včerejšek. Myslela jsem si, že se mi zdál sen. Moc mi to nemyslelo. Nevěděla jsem, že se jednalo o Jesse. Ach jo! Liama jsem milovala, sice ne vášnivě, ale milovala. Dokonce mi od něj nebyly nepříjemné intimní doteky, které by mi mohly vadit po všem, co se mi v životě stalo. Na moji obranu, se mě dotýkal sporadicky, proto mi kontakt chyběl. Musela jsem celou situaci napravit. Do hlavy jsem si postupně začala sepisovat seznam, který jsem si napsala i do svého diáře.

· Zavolat terapeutce

· Promluvit si s Liamem

· A když to nepomůže, koupit si vibrátor nebo štěně (nebo taky obojí)

Většinou jsem si do diáře nic nepsala, vyjma důležitých termínů. Občas mě chytil takový rapl napsat nějakou myšlenku, abych si ji lépe zapamatovala. Ne, že bych ten poslední bod myslela vážně. Rozhodla jsem se ho škrtnout, ale najednou mi začal vyzvánět telefon. Položila jsem diář na postel a vzala to.

„Ahoj holčičko!" V pozadí jsem slyšela rámus z restaurace.

„Mami?" Máma během pracovní doby nemívala čas volat, alespoň ne, co si pamatuji.

„To je mi nadšení."

„Ahoj. Promiň, jsem překvapená. Z restaurace jsi mi ještě ani jednou nezavolala."

„Zastavil se tu tvůj otec." Aha, to leccos vysvětluje. Téma otec se na nás vždycky sneslo jako dešťový mrak. I když se mi na něj už nechtělo vzpomínat, většinu dětství jsem ho milovala, než několikrát pošlapal moji dětskou důvěru." Chtěl tě vidět. Mínil tě překvapit, neví, že už tu nebydlíš."

„Díky, mami. Jestli mě chce vidět, tak ať. Ale kolem krku se mu nevrhnu, on se o mě taky doteď nezajímal." Zvláštní, jak se z otce hrdiny může stát otec úplně na houby.

„Nejsem si jistá, jestli nemá i vedlejší úmysly. Znáš ho. Mimochodem, stavovala se tu Ren... prý se k vám nastěhoval Liamův syn." Oddechla jsem si, že mi Ren ušetřila trápení. Sama jsem nevěděla, jak s tím začít. Bála jsem se, že mě máma bude obviňovat z toho, že jsem sňatek s Liamem příliš uspěchala. Ostatně, nebylo by to poprvé.