Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 10.

Elena

Po dlouhé době mě zastihlo špatné ráno. Už to bylo znamení, že bych neměla vystrčit hlavu z domu. Možná jsem ji neměla vystrčit ani z postele, přesto jsem se vydala do koupelny. Můj odraz v zrcadle mě trochu vystrašil, ale během půl hodiny jsem se dokázala vylepšit. Relativně v lepším stavu jsem se vydala dolů. Po cestě jsem potkala Liama.

„Je tady tvůj otec. Nechtěl jsem tě budit," oznámil mi bez obvyklého pozdravu. Vyprávěla jsem mu o něm, takže naprosto přesně věděl, jak jsme na tom s otcem byli.

„Skvělé načasování." Zakroutila jsem hlavou. „Kde je Jess?" Obvykle jsem ho potkávala, jen co jsem vystrčila hlavu z pokoje, že mi jeho nepřítomnost připadala podezřelá.

Liam mě navedl do obývací místnosti „Jel ke svému kamarádovi. Říkal mi, že tě vyzvedne v devět."

Můj otec seděl na gauči za stolem s kávou v ruce. Všimla jsem si, že ji měl skoro vypitou, takže tu musel strávit slušnou dobu. Zajímalo mě, jestli spolu s Liamem mluvili o něčem důležitém. Věkově si byli poměrně blízcí. Podobní si ovšem mnoho nebyli, a to jak fyzicky, tak i duševně. 

„Ahoj Eleno." pozdravil mě. Neobtěžoval se vstát nebo mě objímat.

„Ahoj Charlie." odvětila jsem nepřítomně. Máma už mě na jeho příchod připravila, ale stejně jsem byla trochu mimo.

Liam si odkašlal. „Myslím, že vás nechám o samotě. Bylo mi ctí vás poznat, Charlie. Eleno, kdyby něco, budu v pracovně."

„Já vás také Liame. Jsem rád, že si moje holčička našla někoho normálního," řekl otec, na moment vstal a potřásl si s ním rukou. Liam odešel. Trochu mě urazila otcova poznámka, i když se jednalo o pravdu, neměl právo tohle říkat.

Rozhodila jsem rukama. „No, takže proč ta návštěva?"

„Rovnou k věci, co? Jsi mi podobná."

„To nejsem." odsekla jsem mu. „Mluv!"

„Potřeboval bych půjčit deset tisíc." pověděl bez známky emoce, i když bych čekala alespoň kapičku studu.

Rozesmála jsem se. „No, i kdybych je měla, tak tobě bych je nepůjčila, takže sis mohl ušetřit cestu."

„Nejel jsem sem jen kvůli tomu." Zatvářil se zvláštně. Tušila jsem, že se něco vážného stalo, před pár lety bych se ještě zajímala co.

„Skutečně?" Zadívala jsem se mu do očí. „Tak proč ses neozval dřív? Nejsem malá, Charlie. Nemůžeš mě uplatit lízátkem, abych ti odpustila."

„A že jsem ti těch lízátek dal." Položil hrníček od kávy na talířek. „Mrzí mě to." Naposledy se na mě podíval, než odešel.

Po chvíli strávené v úžasu jsem šla za Liamem. Můj otec se bavil déle s mým manželem než se mnou? Hned jak mě Liam viděl ve dveřích, vstal a objal mě. Často věděl, co přesně potřebuji.

„Mám zkažený celý den." Přitiskla jsem se mu k hrudníku. Trochu mě tlačily knoflíky od jeho obleku, ale bylo mi to jedno. Potřebovala jsem lidské teplo. Všechny pochybnosti o Liamovi šly okamžitě stranou.

Malinko se odtáhl, aby mě políbil na čelo. „No, jelikož budeš večer pryč. Znamená to spoustu času na práci, ale teď bych si mohl udělat volno." Usmál se. „Co jít společně nakupovat?"

„Raději bych zůstala v posteli," přiznala jsem. Toužila jsem s Liamem zůstat o samotě nejen kvůli tomu, co se stalo s otcem ale i kvůli Jessovi. Potřebovala jsem si ho odstranit z hlavy, i když jedna moje část zoufale protestovala.