Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 21.

Elena

Jesse byl přesvědčený o tom, že si musí promluvit s Amy a nechtěl mě s sebou. Nelíbilo se mi to, ale chápala jsem, že s ní potřebuje mluvit o samotě. Abych se nenudila, zavolala jsem mámě. Nic jsem jí nepřiznala. Povídala jsem si s ní, jakoby se nic nezměnilo. Naštěstí se máma příliš nevyptávala, vyjma otázky na nové telefonní číslo. Nakecala jsem jí, že jsem ztratila telefon. Další můj hovor byl s Ren.

„Tak jaká byla včerejší jízda?" zajímala jsem se hned v úvodu. Byla jsem víc než zvědavá vzhledem k tomu, jak Ren Damian zaujal. Nikdy by se s ním o nic nesnažila, ale chtěla ho poznat. V případě, že by se jednalo o blbečka nebo jinak nevyhovujícího, tak by ji alespoň netrápilo, že s ním nikdy nebude.

Nejprve mě odbyla krátkou odpovědí, ale po chvíli přemlouvání dodala: „Nastoupili jsme. Pochválila jsem mu auto. Ani nepoděkoval. Zeptala jsem se ho na další dvě otázky. Jestli se ve městě narodil, nebo se přistěhoval a jestli je jeho práce náročná, tak jak si myslím. Čekala jsem, že se rozmluví. Bez šance. Doufala jsem, že zapne rádio, ale rozhodl se mě umučit trapným tichem."

Rozesmála jsem se a ulevila si, že ho Ren může považovat za nevyhovujícího. „Ber to z tý lepší stránky. Alespoň že tě nevyhodil z auta za to, že jsi byla vlezlá. Mě spíš zarážel ten jeho neprolomitelně vážnej výraz. Fakt si ho udržel celou dobu, co u nás byl."

„Mně připadal sexy." Na chvíli se odmlčela. „No, stejně je zadanej."

„Nezoufej, Jess má spoustu dalších kamarádů." uklidňovala jsem ji.

„Nemám na chlapy náladu," namítla otráveně, což nebyla pravda, ale nechtěla jsem to rozebírat. Ren byla poslední tři roky sama, kvůli ošklivému rozchodu. „Co ty a Jess?"

Usmála jsem se. „Je úžasnej. Včera jsme si užili skvělej večer."

„Jsem za tebe tak ráda," řekla mi mile, „ale budu muset končit. Práce. Práce. Práce."

„Fajn, tak se měj hezky."

„Ty taky, Ellie. Ahoj."

„Pa," rozloučila jsem se a položila telefon.

Teď nastal čas dát tenhle byt pořádně do pucu. Kluci sice uklízeli všední nepořádek, ale na utírání prachu a podobně je moc neužilo.

Jess

Zamračený jsem vešel do restaurace. Amy byla vzadu, tak jsem si objednal karamelové kapučíno, abych tu zbytečně nezabíral místo. Můj pohled se zaměřil na Damiana, který přišel do restaurace chvíli po mně. Sedl si blízko a objednal si černou kávu. Přál si ten hovor slyšet na vlastní uši, protože odposlech by byl v tomto případě protizákonný. Amy přišla na plac přesně ve chvíli, když mi přinesli můj horký nápoj, ale ke mně se uráčila, až potom co jsem ho dopil. Široce se na mě usmála a snažila se mě obejmout. Nenechal jsem se ani jsem se neobtěžoval vstát od stolu.

„Nechci pokračovat v tý frašce." oznámil jsem jí přímo. „Vím všechno. O tobě a o tátovi."

„Tvůj otec tušil, že tě Elena vyhledá. Prý se pohádali," řekla a posadila se naproti mně. Její výraz mi neprozrazoval mnoho emocí, což mi připomnělo otce. Nikdy předtím mě nenapadlo je s otcem srovnávat, ale teď tomu bylo jinak. Všemu bylo naprosto jinak.

„Nic víc mi neřekneš?" zeptal jsem se nevěřícně. Zasloužil jsem si vysvětlení. Ještě mnohem víc by si ho zasloužila moje máma, ale ta už byla mrtvá.