Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 8.

Elena

Dnes jsem běhala v části města, kde v tuhle dobu nikdo nebýval. Jess včera odešel k Charlesovi domů a ještě se nevrátil. Dům mi bez něj ráno připadal prázdný, což potvrzovalo, že už jsem si zvykla na jeho otravný zadek. Alespoň že se Liam v pátek vracel z práce dřív. Sliboval mi, že pokud to tento víkend vyjde, tak se večer podíváme na nějaký film.

Když jsem vybíhala ze zatáčky, uviděla jsem Jesse s velmi spoře oděnou blondýnkou. Běželi spolu přímo naproti mně, naštěstí si mě nevšimli. Zpanikařila jsem ani nevím proč. Nevěděla jsem, co dělat, tak jsem skočila za keř. Bolelo to jako čert, ale povedlo se mi doplazit až ke kraji u cesty, abych zaslechla kousek jejich konverzace. Měla jsem štěstí, že zastavili pár metrů ode mě.

„Říkal jsem ti, ať si vezmeš podprsenku. Šli jsme běhat, ne na módní přehlídku." řekl Jess a zněl hodně naštvaně. Malý, hloupý záchvěv žárlivosti se vytratil s poznáním, že tu holku nesnáší.

„Ale myslela jsem, že to běhání je výmluva," odvětila ublíženě, přitom si mnula svoje viditelně umělá prsa. Už teď jsem tu holku neměla ráda.

„Slíbil jsem ti příležitost k seznámení, ne, že tě opíchám ve křoví. To..." Jess ukázal ke křoví. Jeho pohled se zaměřil na mě. Doprčic! V očích se mu rozsvítil plamínek poznání. Na moment se zarazil, než dořekl, „v dohodě nebylo," pak se podíval stranou. „Víš co? Běž domů. Já si ještě chvíli zaběhám a večer se stavím."

Blondýna se protáhla, aby předvedla svoje dvě chlouby. „Já půjdu. Na večer objednám něco k jídlu. Snad se mi povede zbavit Charlese." Naposledy po něm blýsknula úsměvem a potom odběhla.

Jess mi po dvou minutách protahování naznačil, že se vzduch vyčistil. Znala jsem přesný čas, protože jsem celou dobu zírala na svou ruku s hodinkami.

Zvědavě naklonil hlavu na stranu. „Co tady děláš?"

„Já...já–" To bych taky ráda věděla. Stydlivě jsem se přikrčila, ale nic rozumnějšího ze mě nevyšlo.

„Prosím tě, vylez z toho křoví," pověděl klidně, ale bylo na něm vidět, že zadržuje smích. Podal mi ruku, samozřejmě jsem ji nepřijala. „Tak tvrdohlavá."

„Já ti nemusím absolutně nic vysvětlovat." dostala jsem ze sebe nakonec. Zněla jsem rozzlobeně, ale zlobila jsem se sama na sebe.

Usmál se. „Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nezašla někam na oběd."

„No, já nevím. Tvůj otec by se měl vrátit dřív."

„I tak se nevrátí dřív než ve čtyři, takže si myslím, že ten oběd v pohodě stihneme." Dal si ruce v bok. „Mám tě prosit? Myslel jsem, že by sis chtěla promluvit o tátovi." No, v tom případě...

„Fajn, půjdu s tebou."

Jess

Zakroutil jsem hlavou, když si Elena oprašovala kalhoty. Sakra, ta holka je cvok. Ještě horší na tom je, že se mi to kurevsky líbí. Nepamatuju si, kdy naposled mě bolelo břicho od zadržování smíchu. Pomalým tempem jsme spolu doběhli domů. Dohodli jsme se, že si dáme sprchu a sejdeme se v garáži. Byl jsem tam jako první, ale nečekal jsem na ni dlouho. Elena si sedla dozadu. Přemýšlel jsem, jestli na mě byla pořád naštvaná, a proto si chtěla udržet odstup.

„Kam jedeme?" zeptala se na hlavním tahu, zrovna když jsem přemýšlel, jestli bych neměl pustit rádio.

„Je to trošku dál. Cca půl hodiny cesty autem, proto jsme vyrazili brzo. Chtěl jsem tě vzít někam, kde vaří domácí kuchyni. Nic snobskýho, jako všude v našem městě, navíc poznáš moji tetu."