Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 7.

Elena

Po probuzení se můj pohled zaměřil na velkou, růžovou krabici, která odpočívala na protější straně postele. Byla ovázaná nádhernou, třpytivou stuhou stříbrné a fialkové barvy. Netroufala jsem si tipnout, od koho jsem dárek dostala. Ležel na mé posteli. Měl kartičku s mým jménem, takže jsem ho vzala a pomalu odvázala mašli. Opatrně jsem roztrhla papír, abych se dostala k obsahu. Jednalo se o sadu tří erotických pomůcek – první byl vibrátor, druhý anální kolík a třetí
Venušiny kuličky. Nejdřív jsem se nechtěla podívat dovnitř, ale pak mi to nedalo. V tom okamžiku do mého pokoje vešel Jess, bez zaklepání, aby mi oplatil moje obvyklé neklepání. Jeho načasování bylo úžasné.

„Zklamaná, že tam není původní obsah?" V krabici totiž byla další krabice, ve které ležely úžasně vypadající čokoládové bonbóny. Nechápala jsem, proč by mi za ten můj poslední žert dával čokoládu. Proč by mi vůbec dával čokoládu? A kam dal originální, ehm, zboží, nebo kde vzal tu krabici?

„Za co to je?" Začala jsem si ho prohlížet. Původně, abych poznala, jestli má něco za lubem, ale pak mě upoutala všechna ta paráda. Přitom se jednalo pouze o kožené kalhoty a bílou košili. První knoflíky nechal rozepnuté akorát na délku řetízku se zámkem, dost na to, aby vykoukla hedvábně jemná pokožka.

Přišel ke mně blíž a zkřížil si ruce na prsou. „Chtěl jsem ti poděkovat za tátu. Jsem ti vděčný za to, jak vypadá šťastně."

„Aha."

Zasmál se mému překvapenému obličeji. „Slibuju, že sladkosti nejsou otrávený. Jsou z čokoládovny známýho, co dělá nejlepší čokoládu na trhu." Na chvíli se odmlčel, dokud nezjistil, že můj výraz vytrval. „Nemysli si, že jsem zapomněl na to, jak jsi mi obarvila oblečení. Vrátím ti to i s úrokama."

„Tak ochutnej tohle, alespoň nebudu mít podezření." Vybrala jsem jeden náhodný kus čokolády a podala mu ho.

„Jak si přeješ." Vzal mi ho z rukou. „Víš, tričko Korn jsem si nechával, i když jsem se do něj nevešel."

„To je mi líto." Předstírala jsem smutek. „Nedlužíš mi náhodou výhru?"

„Tak jo, dneska dostaneš první půlku. Můj obor je hudba."

„Myslela jsem si to," poznamenala jsem se zájmem a vybrala si ten nejlákavější kousek čokolády. Chuť byla úžasná. Bože! Nebe existuje! „Já jsem v umění ohromný jelito. Na co umíš hrát?"

„Hádej."

„Elektrická kytara?" zamumlala jsem s plnou pusou. Dalo se to odvodit podle písniček, co poslouchal. Hlavně jsem si byla moc dobře vědomá, na co holky ze střední nejvíc letěly.

Přikývl. „A dál?" Hraje i na další nástroje? Páni!

„Bubny?"

Skromně se usmál. „Trošku."

„Ještě něco?"

„Ano." Skoro nebyla slyšet jeho odpověď, protože se ozval zvonek. V tomhle domě nechali namontovat nějaký šíleně hlasitý. Už několikrát jsem přemýšlela o tom, že ho nechám vyměnit.

„Jdu otevřít," řekl Jess. Já jsem mezitím schovala krabici s bonbóny a tu druhou, hanbatou umístila do tašky.

Jess

„Charlesi, ahoj, chlape. Co tady děláš?" zeptal jsem se překvapeně, když jsem v našich dveřích uviděl malého souseda s notebookem v ruce. Doteď u nás byl snad jen jednou, většinou jsem chodil já k nim.