Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 15.

Elena

Liam si v práci zařídil volno, takže zůstal doma. Já se o něj starala, jelikož mu Jess způsobil otřes mozku. Zaměstnával veškerý můj čas, ale přišlo mi to vhod. Neměla jsem náladu volat si s mámou nebo psát Ren ani s Liamem jsem se nebavila. Potřebovala jsem přemýšlet. Zjistit, co k Liamovi cítím a vymyslet, co budu dělat dál. Rozhodně jsem ho ale nemohla opustit v tuhle chvíli.

Jess mi chyběl i přesto, co se stalo. Čím to, že jsem z něj měla strach, ale z Liama ne? Nejspíš protože se Jess dostal daleko hloub do mého srdce. Měl moc mi ublížit víc než kdokoliv jiný. Liam mě mohl zničit spíš fyzicky, ale duševně ani ne. Zvlášť, když jsem v hlavě slyšela jen hádku s Jessem. V afektu jsme řekli spoustu silných slov. No, nakonec to tak bude lepší. Musela jsem ho pustit z hlavy.

„Eleno?" Nekonečný provaz myšlenek se přetrhl za zvuku mého jména. Byla bych mnohem raději, kdyby na mě Liam nemluvil.

„Ano?" Ohlédla jsem se. Zrovna jsem rovnala prádlo do skříně, která stála naproti naší manželské posteli.

„Pojďme si znovu rozumně popovídat o tom, co se stalo." Zvedl se do sedu. Já ztuhla. „Jsi na mě naštvaná?"

Povzdechla jsem si. „Trochu."

„Nepřeju si, abys byla." Věnoval mi politováníhodný pohled, který na mě absolutně nefungoval. „Pojeďme na tu dovolenou, můžeme tam dojít ke kompromisům."

Šla jsem k němu blíž. „Nevím, jestli chci někam jet. Jess mi nějakou dobu před tím incidentem vyprávěl o tvém vztahu s jeho matkou. Zatajoval jsi mi důležité věci, Liame. Taky jsi předevčírem bouchnul."

„Takže ti to řekl?" Chytil mě něžně za ruku, jako bych byla jeho poslední záchrana před utonutím. „Chci, abys věděla, že bych tě nikdy neuhodil a že jsem nechtěl, aby ses mě bála, proto jsem k tobě nebyl upřímný." Zadíval se mi hluboce do očí. „Miluješ mě ještě?"

„Já nevím Liame." Vytrhla jsem ruku z jeho sevření, potřebovala jsem trochu prostoru. „Záleží mi na tobě. Když tě udeřil, měla jsem strach. Jenže při té hádce jsem tě nepoznávala."

„Jsem to pořád já." přesvědčoval mě. „Miluju tě. Jen si přeji dítě – malou verzi tebe a mě, co bude pobíhat po našem domě. Tentokrát se budu podílet na výchově víc než u Jesseho."

„Já o dětech nepřemýšlela." poznamenala jsem chladně. Chápala jsem, že si chtěl užít otcovství, teď když se nemusel hnát za kariérou, ale předtím se nikdy o dětech nezmínil.

„Chápu, jsi mladá, ale určitě přijdeš na to, že dítě taky chceš. Mám nápad, co kdybys vysadila prášky. Necháme to na bohu?" Kdyby jeho hlas nezněl tak nadějně, myslela bych si, že si ze mě dělal srandu.

„Liame, teď jsme řešili, jestli tě vůbec miluju a ty přijdeš s tímhle? Podívej, já radši jdu." Otočila jsem se na podpatku, i přestože Liam volal mé jméno.

Jess

„Víš, co fakt nechápu, kámo? Máš dost prachů, ale zevluješ tu se mnou v bytě se třema místnostma," řekl můj spolubydlící Alex, mezitímco se rozvaloval na gauči s plechovkou piva. Znal jsem ho několik let, protože ho učil stejný mistr na bojová umění.

„Můj účet není bezednej. Nechci během školy chodit do práce. Zas tak rozhazovat nemůžu," odpověděl jsem, mezitímco jsem se soustředil na přípravu obědu v mini kuchyňském koutku. V naší pochybné domácnosti jsem zastával roli kuchařky já. Alex nerad vařil, protože si přivydělával v pohostinství. Zkrátka nechtěl dělat to samé, co dělal v práci.