Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 13.

Elena

Ráno kolem osmé mě neprobudil zvuk budíku, ale vlhké polibky na tvář. Něčí ruce se dotýkaly mých prsou přes jemnou bavlněnou látku. Potichu jsem vzdychla, protože jsem nejprve myslela, že se jedná o sen. Jakmile jsem se otočila, hleděla jsem do manželových očí, které se mi zdály temné jako noc. Nahnul se zpátky ke mně a dal mi něžný polibek. Jeho ruce vklouzly pod deku. Začal mi pomalu stahovat kalhotky.

„Liame–" Vydechla jsem mu do úst, ale znovu na ně přitlačil rty. Jeho ruce mě na chvíli opustily. Všimla jsem si, že si s nimi prudce přejížděl po penisu. V žaludku se mi usadil zvláštní pocit. Čím víc byla jeho hřídel tvrdší, tím víc se ten pocit zhoršoval.

„Toužím pomilovat svoji ženu." Ta slova zněla chladně. Zdálo se, že i teplota vzduchu v tom okamžiku poklesla o několik stupňů.

Vůbec jsem nebyla připravená. V krku se mi postupně usazoval knedlík. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Jen jsem mu zoufale hleděla do očí a se strachem přijímala polibky. Pomalu mi roztáhl nohy. Usadil se mezi nimi. Já ležela, aniž bych se ho dotýkala.

Moje myšlenky byly neuspořádané. Cítila jsem se jako v čekárně u zubaře. Věděla jsem, co mě čeká, ale nemohla jsem odejít, protože bylo správné vyšetření přetrpět. Ucítila jsem dotyk Liamova penisu, přejížděl mi s ním po citlivé pokožce v blízkosti klitorisu. Zadržela jsem dech, tělo se mi začalo připravovat na sex. Na tohle jsem přece čekala dlouhou dobu? Proč se cítím tak zvláštně? S vypětím sil jsem Liama objala kolem krku. Bral to jako znamení a vnikl do mě. Trochu to bolelo, ale snažila jsem se uvolnit. Když bolest pominula, přestala jsem cokoliv cítit, jen téměř nepatrný tah.

Ranní dech mi ovíval krk. Mezi našimi těly se tvořila vlhkost z potu. Byla jsem příliš při smyslech, abych ty nechutné věci ignorovala. Nepřipadaly mi erotické. Bylo to špinavé... mokré. Zavřela jsem oči, snažila jsem se myslet na něco jiného, ale zůstala jsem v pasti. Nedokázala jsem se myšlenkami odebrat jinam. V duchu jsem prosila, ať už se udělá.

Sex pro mě nikdy moc po fyzické stránce neznamenal. Netušila jsem, o čem ty ženy stále tak nadšeně mluvily, ale tohle byla noční můra. Přitom se to nelišilo od naší svatební noci. Konečně jsem si dokázala přiznat, jaké to bylo - nudné jako Liam. Jedna poloha. Stejný rytmus, který se ke konci trochu zrychlil. Vždycky mu trvalo dlouho, než se udělal. Nesnášela jsem misionářskou polohu, zvlášť u mužů, kterým to dlouho trvalo.

Když se ve mně jeho penis mírně zaškubal, zhroutil se na mě celou vahou. Jeho chlouba začala pomalu měknout. Zvláštní pocit v mém nitru ustoupil. Nahradila ho prázdnota. Z očí mi uniklo několik slz, o kterých jsem sotva věděla.

„Půjdeme se osprchovat?" zamumlal do mého hrudníku.

Chvíli jsem hledala hlas, než jsem odpověděla. „Ano."

Pak vstal. Ztuhle jsem ho následovala. Cítila jsem, jak se ze mě pomalu vylévá teplo, stékalo po mých stehnech. Chtěla jsem to pryč.

Trvalo věčnost než Liam nastavil správnou teplotu vody. Jakmile vlezl do sprchy, vybídl mě, abych ho následovala. Začal na mě něžně nanášet mycí gel a já si vzpomněla, proč jsem se do něj zamilovala. Vždycky se o mě na rozdíl od mých bývalých staral.

„Chceš umýt vlasy?" zeptal se mě Liam. „Já jsem hotový."

„Ne."

Liam bez odpovědi vyšel ven ze sprchy. Z vedlejší místnosti se ozvalo několik krátkých pokusů o zahrání melodie na piano. Dveře koupelny se zabouchly. Pomalu jsem klesla a schoulila se do rohu. V tu chvíli se melodie rozehrála v plné síle. Smutná píseň vyplnila mou samotu. Já začala plakat. Voda mi omývala slzy z obličeje. Odtékala. Občas mi přišlo, že přesně do rytmu zahraných kláves.

Hlasitý zvuk sprchy ustoupil někam do pozadí. Na hrudi se mi usadila těžkost. Opustit Liama by nepřivodilo problémy jenom mně, ale také mámě. Přibyl by jí další hladový krk. Musela bych si najít nějakou podřadnou práci a opět se vykašlat na školu. Byla jsem nucena dát Liamovi šanci minimálně pár let, abych udělala školu a možná během toho získala nějakou praxi. Pak bych si byla schopná najít slušně placené zaměstnání. Později bych mohla Liama opustit, pokud by moje city k němu dál chladly. Otázkou bylo, jestli to několik let vydržím.

Jess

Po několika nejistých pokusech se mi povedlo rozvzpomenout na jednu z mála skladeb, co jsem uměl hrát zpaměti - Letting Go od Isaaca Sheparda. Nakonec jsem ji zahrál celou bez větších chyb. Potřeboval jsem ze sebe dostat úzkost, kterou jsem cítil po probuzení. Věděl jsem, že mě vedle slyšeli, nesnažil jsem se snížit hlasitost. Chvíli jsem měl dokonce pocit, jakoby mě někdo pozorně poslouchal.