Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 18.

Elena

Poprvé v životě jsem šla sama po ulici v jednu hodinu ráno. Měla jsem srdce až v kalhotách a doufala, že Jessův dům najdu co nejrychleji. Všechny tu vypadaly podobně – velké budovy se spoustou bytů – perfektní ubytování pro studenty. Najednou jsem uslyšela kroky. Po celém těle mi naběhla husí kůže. Naštěstí za mnou šly jen dvě holky mého věku. Dokonce mířily i do stejného domu jako já. S podezřívavými pohledy mě pustily dovnitř, takže jsem nemusela zvonit. Jess mi na papírek napsal, že by měl bydlet v jedenáctém patře v bytě číslo padesát čtyři, takže jsem hned začala hledat výtah, protože jsem nehodlala šlapat pěšky takhle vysoko.

Během jízdy nahoru se ve mně stupňovala nervozita. S knedlíkem v krku jsem zaklepala na Jessovi dveře. Nechtěla jsem zvonit, abych někoho z patra neprobudila. Za vteřinku zarachotil zámek, dveře se otevřely a v nich stál Jess. Oprava. Jess bez trička jenom v teplácích posazených pekelně nízko na bocích. Panenko skákavá, ještě ani jednou jsem neviděla takový hrudník naživo. Nedokázala jsem se rozhodnout co pozorně prozkoumat jako první. Jestli jeho roztomilé, malinké bradavky. Složité tetování táhnoucí se od jeho prsa až na paži. Dokonalé břicho s dvěma sloupci cihliček nebo kousek tetování, které vykukovalo z jeho kalhot a zřejmě pokračovalo jižním směrem.

„Co tu děláš?" vyhrkl překvapeně. Pořádně si prohlédl, jak vypadám. „Co se sakra stalo?"

„Já–" zašeptala jsem a hlas se mi zlomil. „Nemám kam jít."

„Pojď dovnitř," odpověděl zmateně. Pořád mě probodával pohledem. „Spolubydlící tu na tři dny není," dodal, když jsem se dlouho zdráhala. Nakonec jsem vešla.

„Měla jsem u sebe pár drobných. Dalo mi to na autobus. Nemohla jsem jít na policii a–" Vydral se ze mě vzlyk, takže jsem nedokázala dopovědět větu. Najednou mi došlo, co všechno se stalo. Jess si mě přitáhl do náruče. Já pohřbila obličej v jeho nahém hrudníku. Cítila jsem pod sebou kombinaci mokrých slz a jeho měkké, teplé pokožky. Voněl jako mycí gel, takže se sprchoval těsně předtím, než jsem přišla. Pod prsty jsem vnímala lehký tah zádových svalů, jak mě jednou rukou hladil v oblasti kříže a druhou na krku. Tohle všechno způsobilo, že jsem naprosto přestala myslet na to, co se mi stalo. Dokázala jsem přemýšlet jen o jeho dotecích.

„Udělal to," uvědomil si šokovaně, přitáhl si mě k boku a vedl mě do ložnice. Líbilo se mi, že mě nepustil úplně. „Vážně to udělal, i když vypadal, že tě miluje." zopakoval. Přesto všechno stejně nevěřil, že by toho byl jeho otec znovu schopný. „Sedni si." pobídl mě. Najednou jsem si připadala prázdně, protože mě pustil. Nerada jsem přišla o jeho teplo, ale to byl další problém, kterým jsem se teď nechtěla zabývat. Poslechla jsem ho. On mezitím sebral svůj druhý polštář, položil ho na prázdnou, druhou postel, potom zalovil v cestovce a vytáhl modrou deku.

„Kamarád si vzal všechno na vyprání. Naštěstí mám druhej polštář a tuhle deku." Zamával na mě s dekou ve vzduchu.

„Trochu ti komplikuju život," poznamenala jsem tiše, když jsem si od něj přikrývku brala.

„Spíš můj otec ho komplikuje nám oběma." Věnoval mi něžný pohled, který mě měl ujistit o tom, že mu tady nevadím. Hloupě jsem si přála, abych pro něj něco znamenala, aby měl opravdovou radost z mé přítomnosti. Copak by mohl, potom jak jsem se k němu zachovala?

Stoupl si doprostřed místnosti a zhluboka se nadechl, než promluvil: „Měli bychom si o tom popovídat, ale nejdřív musím dojít pro lékárničku. Málem bych zapomněl, nemáš žízeň nebo hlad?"