Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 19.

Elena

Jess zalehl do postele jako první. Jakmile se otočil ke zdi, tak jsem si sundala kalhoty i podprsenku a hodila obě věci přes židli u psacího stolu. Polštář, který mi nechal, byl na můj vkus trochu malý. Také mě štípaly škrábance a bolela hlava, ale nestěžovala jsem si. Dneska jsem mohla skončit na ulici, nebo ještě hůř paralyzovaná. I přesto všechno, co se za poslední hodiny událo, pořád jsem si k mé nevůli uvědomovala, že ten nejvíc sexy muž leží pár metrů ode mě.

Jess

Jak jsem sakra mohl usnout, když ležela v pokoji se mnou? Nijak. Dotýkal jsem se jí během ošetřování víc, než jsem měl, i když byla otřesená. Nemohl jsem v tom pokračovat. Milovala mého otce a dokonce tak moc, že mu dala druhou šanci. Mohl bych o ni bojovat, říct jí, co cítím, ale ne teď. Musel jsem držet svoje ruce daleko od ní, byla zranitelná a já toho nechtěl využívat.

Po další půlhodině civění do stropu jsem vstal. Sakra, co dělám?! Nejdřív jsem si to namířil směrem k ní, ale na poslední chvíli jsem zdrhnul do koupelny. Tam jsem nějakou dobu jen bezúčelně zíral do zrcadla.

„Jsi idiot," oznámil jsem svému odrazu.

Po mém návratu do pokoje, Elena promluvila: „Nemůžeš spát?"

„Jo," odvětil jsem překvapeně. Myslel jsem si, že spí.

„Já taky ne." pošeptala. Trochu mě to zarazilo, protože mi říkala, že je unavená.

„Mohl bych pustit film na notebooku."

„Jsem pro," odpověděla nejistě.

Beze slova jsem vzal ze stolku notebook, položil ho na svoji postel a zapnul. Ona mě pozorovala, nebo to tak aspoň vypadalo. V té tmě jsem si nebyl jistý. Zvedl jsem polštář, opřel ho o čelo postele, sedl si a dal si počítač na klín.

„Pojď ke mně," řekl jsem a doufal, že to neznělo zoufale. Ona váhavě vstala. Vzala si s sebou deku. Udělal jsem jí, co nejvíc místa, ještě než stihla dojít. Její blízkost mě trošku uklidnila. Možná u toho filmu budu schopný usnout. Možná bychom mohli usnout najednou... v jedný posteli. Polknul jsem. Původně jsem na tulení s ní ani nepomýšlel, ale najednou jsem nebyl schopný myslet na nic jiného.

Elena

Jakmile se můj bok dotknul toho jeho, stal se ze mě rosol. Snažila jsem se zabalit tak, abych ho přes deku necítila, ale připadala jsem si jak malá puberťačka. Nikdy jsem takhle na žádného chlapa nereagovala. Co to se mnou bylo? Deka mu dosahovala sotva po boky, takže jsem viděla jeho six pack. Ale za jedno jsem se musela pochválit, dařilo se mi na něj nezírat.

„Co bys chtěla vidět?" zeptal se mně. Já se podívala do složky, kterou mi ukázal. Překvapilo mě, že tam měl většinu mých oblíbených filmů.

„Constantine jsem dlouho neviděla." přiznala jsem, i když jsem si nebyla jistá, jestli by nebyla vhodnější nějaká komedie, abych si zlepšila náladu.

„Já taky ne," řekl tiše, „zajímavej výběr na holku."

„Nejsi trošku drzej?" Bouchla jsem ho do ramene.

„Au!" Rozesmál se. „Jen jsem příjemně překvapenej. Nemyslel jsem to špatně."

„Myslíš si o mně, že jsem suchar, co?" hádala jsem smutně.

„Už to začíná," upozornil potichu, aby se vyhnul mé otázce. Naštvaně jsem ho znovu bouchla. „Hej!" vykřikl. Šťouchla jsem ho do břicha. „To znamená válku." Začal mě lechtat. Já mu věnovala otrávený obličej, nebyla jsem lechtivá.