Moje matka je mladší než já (klub Rush #1)

KAPITOLA 17.

Elena

Probudila jsem se v ložnici. Ležela jsem v posteli ve stabilizované poloze. Když jsem se snažila narovnat, zjistila jsem, že jsem připoutaná k čelu železnými pouty a nohy mám obvázané provazem. S námahou jsem se trochu nadzvedla, ale nedokázala jsem dosáhnout na nic, co by mi mohlo pomoc. Obličej se mi orosil potem. Sakra dýchej. Musíš vymyslet, jak se odsud dostat. Jen vlásek mě dělil od dalšího záchvatu. Zhluboka jsem vehnala vzduch do plic. Znovu jsem pohlédla na pouta a zhodnotila situaci. Musela jsem zadržet vzlyk, protože mě nic nenapadalo.

„Už jsi vzhůru." Při zvuku Liamova hlasu jsem sebou trhla. Přišel z koupelny příliš potichu na to, abych ho slyšela. Všimla jsem si, že si držel odstup, jakoby se bál, že ho kousnu. Díky tomu jsem se zvládla uklidnit. „Vím, že jsi ohledně citů ke mně zmatená. Neboj, zapracujeme na tom. Pro začátek si zvolím v podniku zástupce, abych s tebou mohl zůstat doma. Chtěl jsem to udělat, až se narodí naše dítě, ale není problém s tím začít dřív."

„Chceš mě tu mít celou dobu připoutanou?" zeptala jsem se, přestože jsem odpověď vyčetla z jeho očí. „Co moje máma? Co Ren? Budou mě shánět."

Pousmál se. „Prozatím jim řeknu, že jsi nemocná a blouzníš. Myslím, že v našich skladech určitě najdu léky, které tě otupí, pokud by tě chtěly navštívit. Nebylo to třeba, dokud ses chovala poslušně."

„Tohle jsi udělal i bývalý ženě?" pokračovala jsem v hovoru. Nenápadně jsem zkoušela těsnost pout. Snad bych se z nich mohla dostat, protože jsem měla malé ruce a úzká zápěstí.

„V podstatě ano." Jeho chladný hlas mi způsoboval husí kůži. „Jenže u té jsem věděl skoro od začátku, že pro mě není." Obešel mě velkým obloukem. Sedl si vedle mého hrudníku. Cukla jsem sebou, když mi začal po tváři přejíždět konečky prstů. „Tvoje selhání mě bolí. Zdála ses dokonalá."

„Mrzí mě, že jsem tě zklamala," řekla jsem sarkasticky.

„Budeme mít spoustu času na to, abych ti pověděl celý příběh. Abych tě přinutil mě znovu milovat, lásko." Pomalu přejel z mé tváře ke krku a lehce mi zatlačil na ohryzek. „Nebo minimálně pochopíš, že tvůj život je v mých rukou."

Ruply mi nervy. Začala jsem sebou házet. Snažila jsem se tu ruku setřást. „Jsi cvok!"

Silou mě přitiskl k matraci. Vznášel se palec od mého obličeje, třásl se. Všechny žíly měl naběhnuté, z potlačovaného vzteku. „Taková slova ti vysloužila trest, Eleno." zašeptal, pak se odtáhl. „Nejdřív si ale promluvíme."

„Uvědomuješ si, že jsi nemocnej?"

Zakroutil hlavou. „Já nejsem nemocný. To ostatní lidé na planetě jsou." Zadíval se mi do očí. „Přesto doufám ve změnu. První krok, co můžu udělat já, je vychovat dítě, které bude čisté. Můj odkaz."

„A co je Jess?" Vehnaly se mi do očí slzy, když jsem si na něj vzpomněla. Měla jsem ho poslechnout.

Pomalu vstal. Začal nervózně přecházet po místnosti. „Jess je selhání. Jeho matka ho zkazila. Snažil jsem se napravit škody, ale bylo pozdě. Jakmile jsem si to uvědomil, chtěl jsem další dítě."

„Ale tvoje žena se zabila dřív, než ses jí dotknul...nedivím se jí," řekla jsem opovržlivě. Nehodlala jsem být jeho další čubka, která mu porodí potomka.

Liam se zastavil a zadíval se na mě. „Ne, zabila se, až když zjistila, že její jediná kamarádka je moje první partnerka – žádná její kamarádka."