Lily!! Musíme jít
Jo už jdu..
Dnes je muj první den ve škole. Nee, samozřejmě že nejdu do první třídy, ale na střední, což je pro mě velký nezvyk.
Aby jste to chápali, měla jsem tátu jako každý jiný, jenže ten můj byl jiný.. vždycky za mnou stál, byl na mě strašně moc hodný.. miloval mě.. nejvíc na světě.. Ale pak, když se vracel za mnou domů, se vyboural v autě, vletěl silně do stromu a nepřežil to. Všechno na světě pro mě přestalo mít význam, přestala jsem jíst a začala se sebepoškozovat, odtrhla jsem se od světa, přišla jsem o kamarády a o všechno, neměla jsem nic a pořád tomu tak je.. nemám nic, jen nevlastní matku.. která mě donutila jit, zase mezi lidi, a do to trapného ústavu s názvem škola.
***
Celá bolavá jsem vylezla z postele, když jsem došlápla na zem, málem jsem se zhroutila, naštěstí jsem tam mela svou milovanou postel na kterou jsem si zase zpátky sedla a tentokrát pomalu vstala a šla lehkým krokem do své koupelny. Když jsem se uviděla v zrcadle málem jsem se rozbrečela z toho co se se mnou za tu dobu stalo, mé pohublé tělo pomalu sláblo, a ja věděla že jestli nezačnu neco delat, tak to nedopadne dobře.. jenže ta nechuť k jídlu mi v tom moc nepomohla.
Vyčistila jsem si zuby, učesala dlouhé blond vlasy, nechala je jen tak položené ma zádech a šla jsem.
Věděla jsem ze škola neni opravdu dobrý nápad, všichni budou jen koukat a ptát se.. A vysvětlovat to vážně nechci..
Lily, pojď.. tady mas batoh a v něm si svačinu, kterou se aspoň pokusíš sníst ano?
Anoo mami...
Vždycky když promluvím tak můj hlásek je tak tichý, že se skoro divím že mě máma slyšela.
Tak pojď..
Chytla me za ruku, a vedla k autu, nastoupily jsme, připoutaly se a vyrazily, když jsme dorazily na místo chtěla jsem uz odejít když mě máma jeste chytla a řekla Ty to zvládneš, neboj se, a jestli jim to nechceš říkat, tak neříkej.. měj se a Ahoj..
Zmohla jsem se jen na ahoj, vystoupila jsem a ona odjela, nechala me tam mezi lidmi, které ani neznám.
Prošla jsem hlavními dveřmi do budovy a hledala ředitelnu, po asi 5 minutách jsem ji našla.. Když jsem zaklepala ozvalo se ,, dále “ otevřela jsem a uviděla staršího pána,
Dobrý den jsem Lily Petrsnová, a jsem tu nová..
Dobré pojď dal Lily..
Když jsem vstoupila dovnitř všimla jsem si kluka ve věku asi jako já, jak na mě kouká. Byl zajímavý, nebyl to typ kluka co nadává, pere se.. spíš takový zodpovědný kluk.. ředitel se na něho podíval a řekl že může jít.. Kluk bez váhání odpustil místnost.
Lily, tady mas rozvrh hodin, a tady číslo skříňky a kód.. doufám že to tu vse najdeš, když ne někoho ze zeptáš. Ať se ti tu líbí.
Děkuju..
Když jsem opustila místnost šla jsem najít skříňky, tu jsem našla, odemkla, dala si tam věci a šla do třídy.. Když jsem vešla do třídy plnou lidí, všichni se na mě zvědavě podívali, ja jen vyhledala to nejhezčí místo, vzadu u okna a šla si sednout. Posadila sem se a koukala po třídě, všimla jsem si taky kluka z ředitelny, který na me upíral zrak a byl zamýšlený.. pak se zvedl a šel směrem ke mě. Je tu volno? Zeptal se, jen jsem přikývla a zamířila pohledem do lavice.
On: Jsi tu nová?
Já: Ano
On: tvé jméno?
Já: Lily..
On: Já jsem Adam
Zase jsem přikýla, věnovala pohled lavici.. až teď mi docházelo jaký má Adam hlas, tak středně hrubý, a jak voní.. krása... sakra Lily, vzpamatuje se..
Z mých myšlenek mě vytrhl hlas učitelky, kterým dávala najevo, že jsem nová a trvala na tom že se představím..
Takže, jsem Lily Petrsnová, je mi 16 let, a rok jsem nebyla ve škole, z osobních důvodů, miluji kreslení. A jsem pořád sama..
Sedla jsem si zpátky do lavice, a nemohla jsem si nevšimnout Adamových modrých oči, který se vpijeli na mě..
