Moje denní utrpení právě skončilo, nevím jak se to stalo, ale nemůžu přestat myslet na Adama, na jeho oči plné tajemství, které jsem tak moc chtela vědět.. Přestala jsem myslet, jen se dlouho ulicí vracela domů, ale mou cestu prekazila skupinka mladých kluků..
Helemese co to tu jde za kočku..nechtěla by si se k nám přidat kotě..
Jejich blbých narážek jsem si nevšimala, ale k to zřejmě jedno nebylo a tak mě ten jeden narazil na zeď- On: ty budeš ignorovat? Já: ( ze slzami v očích ) omlouvám se.. On: ja si myslím.. děvko..
Ještě než odešel tak mi vrazil facku a schodil mě na zem.. Z velkou námahou jsem se zvedla a pomalým krokem došla domů, mama tady nebyla takže me nemohla vidět.. Hned co jsem přišla domů jsem došla do své koupelny se kouknout do zrcadla, a to co jsem uviděla se mi vůbec nelíbilo, po na tváři jsem měla červený flek, který se začal zbarvovat do fialova, ret jsem měla mírně roztržený a na celé jsem měla škrábance po dopadu na zem. Když jsem se odebrala z koupelny, šla jsem rovnou do postele si odpočinout, byl to pro mě velice náročný a neobvyklý den. Po dlouhém přemýšlení o tom jaký bude zítřek jsem usla a probudila se až ráno na nejotravnější zvuk ma světě ,, budík ,,
Šla jsem do skříně a přemýšlela co.jsi vezmu na sebe, nakonec jsem se rozhodla pro..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vím že to není zrovna nejlepší nápad na me vyhublé nohy, ale ať si každý říká co chce..
***
Zrovna jsme dojeli ke škole když jsem zahlédla Adama na skateboardu.. Je tak neuvěřitelně hezký... sakra Lily hlídej si své myšlenky.. tohle nemůžeš..
Byla jsem uz u skříňky, když ke me přišla jedna holka, stará asi jako já, vlasy měla krásně kudrnaté a hnědé, oči měla modré jako jasné nebe bez mráčků, byla hezká..
Ona: Ahoj, ty musíš být Lily buď? Já: Ano to jsem.. Ona: jsem Lena, mám tě tu provést po škole, máme na to celý den :) Já: dobře..
Hned mi bylo jasné, že můj odstup od lidí nebude vůbec fungovat, jsem tu druhý den a baví ze se mnou už druhý člověk, vím neni to moc, ale pro holku, která už rok nevylezla na ulici to je pokrok.. vlastně když nad tím tak přemýšlím, myslím že bych si jednu kamarádku dovolit mohla.
Lena: ty si se sem přistěhovala? Já: Nee.. Lena: nikdy jsem tě tu neviděla.. Já: to bude asi tím že jsem býka rok doma.. Lena: Jak si to vydržela? Jak se jmenuješ na Facebooku? Já: Nijak.. nemám ho Lena: cože? To napravíme anoo? Třeba sem i trochu zapadneš..
Necítila jsem se zrovna na to, abych si zakládala nějaké sociální sítě, ale možná ma Lena pravdu, třeba západní mrzí lidi.. i když o to nějak moc nestojím.. nebo možná ano.. Něco se se mnou děje.. jsem divná... A není mi dobře, mám silný tlak do hlavy a motá se mi..
***
Už se probouzí.. slyší nás?
Vůbec jsem nevěděla kde to jsem, a co se stalo, ale podle hlasů mi bylo jasné že jsem v nemocnici, ale vůbec nechápu proč..
Já: co se stalo? Máma: zlato, zkolabovala si ve škole. Vzala sis ráno prášky?
Ptala se na prášky, které mi dodávají stravu, aniž bych se musela najíst, ale uz dva dny jsem si je nevzala..
Já: ne mami, uz dva dny ne.. Máma: děláš si srandu Lily! Ty prášky jsem ti koupila aby jsi je brala, a když je nebudeš brát tak umřeš.. Já: omlouvám se.. Doktoři: tak se uklidníme, a teď nám Lily pověz co si plánuješ naposledy.. Já: pamatuju si Lenu.. A Adama.. Máma: kdo je Adam?!
Máma vždycky neměla ráda kluky, to taky nasvědčuje proč si nikoho nenašla od taťkovi smrti..
Já: jeden kluk.. viděla jsem ho na skateu když jsem jeli do školy.. Máma: nebudeš se zahazovat s nějakými kluky jasný? Já: hmm
Doktor: co si ještě pamatuješ? Já: byli jsme na chodbě, a me začal bolet hlava, a tlak do hlavy.. Doktor: A víš z čeho to je? Já: nevim.. Doktor: málo víš.. vlastně ty nevíš vůbec.. Já: A to znamená? Doktor: ze budeš jíst po malých dávkách.. Já: A když ne? Doktor: budeš kolabovat.. budeš porad tady nebo zemřeš...
Nazvaného mi to strach, asi bych měla začít aspoň trochu jíst.. Konečně mě zachvili propuštění, uz tu nechci strávit ani minutu, ten nemocenský pach mi vadí..
