Mezi Poberty aneb Bradavice těšte se

1.

Probudila jsem se ve velkém sídle,už zase, toto se dělo už 15 let pořád dokola a já jsem toužila odsud vypadnout a jet zpět do Anglie. Sice jsem tam byla jen jednou a to když jsem se narodila,ale i tak tam chci. Viktor říkal, že je celá moje rodina mrtvá,nevěřím tomu,musím mít nějakého příbuzného nebo ne? Ale už jsem si za těch 15 let zvykla. Když nad tím tak přemýšlím,špatně se tu nemám.Tak jsem ležela v posteli a koukala to stropu a přitom poslouchala jak Taňa spokojeně oddechuje.

"Iriso,vstávej! Snídaně!"  volala na mě ze schodů Anastásiye, Viktorova manželka.

V tom se Taňa probudila a začala vrčet,pohladila jsem ji, aby jsem ji ujistila,že jsem v pořádku a vstala z postele a došla ke zrcadlu se stolkem a učesala se.

Sešla jsem s Taňou schody a usedla ke stolu "Dobré ráno" popřala mi Anastasiye a já ji to oplatila "dobré" a promnula si oči.

Anastasiye mi podala talíř s vajíčky a já se do nich pustila,v tom do mě začala čumákem Taňa strkat a já si uvědomila že jí musím dát najíst " Já bych málem zapoměla,promiň Taňo"

Nasypala jsem do misky granule(Taňa je Border Kolie) a usedla zpět ke stolu.

Viktor vyšel jako přízrak z tmavé místnosti nacházející se před jídelnou "Dobré jitro" řekl neobvykle šťastným tónem "Dobré jitro" řekli jsme zborově s Anastasiyí.

"Co tak v dobré náladě?" zeptala jsem se s ospale
"Pojedu do Anglie" najednou jakoby do mě uhodil blesk a já se probrala z dlouhého spánku.
"Vezmeš mě s sebou?!" vhrkla jsem s hlasem plným nadšení.
"No víš Iriso,říkali jsme si že by jsi mohla jet studovat do Anglie,do školy kde stusovali tvý předci" řekla Anastásiye a pousmála se na mě,nevěřicně jsem se podívala na Viktora a ten se smál od uchá k uchu

"Ano,přesně tak"
"Co tak najednou?"
"No,jak víš Anastásiye čeká dítě,polovičního upíra a tak jsme si řekli,že bys jí tady mohla překážet a udělalo by ti to radost" usmál se co ti nejvíc šlo a já se dívála od jednoho ke druhému
"Na co jako čekáš? Běž se zbalit,za tři hodiny vyrážíme,musíme ti jít stihnou dokoupit pát věcí!" řekl mi Viktor
"Už dnes?!" vyjekla jsem
"A kdy jindy? Zítra ti přijíždí vlak" zasmála se Anastásiye.

Objala jsem Viktora i Anastasiyi a běže poshodech nahoru v patách s Taňou,do svého pokoje,vytáhla jsem obrovský kufr a poskládala do něj moje i Taňiny věci,obléla se do černých džínů s poměnkově modrým tričkem a přes to hodila svetr.

Za dvě hodiny jsem měla vše zbalené a kufry u vchodových dveří. Naposledy jsem se podívala do zrcadla v mém pokoji a vzpoměla si na otázku kterou mi položila Anastásiye před rokem, "Co tam vidíš?" to byla ta otázka a já ji odpověděla "Vidím tam krásnou,silnou ženu a vedle ní stojí dítě s dlouhými havraními vlasy co se bojí se světa"

V tom se ojevila Anastásiye a přišla ke mě
"Co tam vidíš?" zeptala jsem se jí,ona se nad mou otázkou pousmála a odpověděla mi "Vidím tam dvě ženy,jednu krásnou a těhotnou s ohnivě zrzavými vlasy a druhou nádhernou silnou ženu s krátkými havraními vlasy,porcelánovou pletí a šedivýma očima,které touží po dobrodružství."

Já se na ni otočila a objala ji,najednou jsem začala brečet "Mám tě ráda Anastásiye"
"Já tebe taky Iri a už běž,Viktor na tebe čeká" usmála se na mě a pohladila Taňu.

****
Poznatek.
První kapitolu jsem psala víc než před rokem, proto je tam spousta chyb a nesrovnalostí. Takže pár kapitol ze začátků budete muset přetrpět, protože já sama nemám čas opravovat každou kapitolu :Dd