Mezi Poberty aneb Bradavice těšte se

10.

"Neeee!" vykřikli James,Sirius a Peter
"Co se děje?" a dívala jsem se do rovrhu jestli je tam něco špatně
"Nasnáší lektvary a ty máme v pondělí jako první dvouhodinovku" vysvětlil mi Remus
"Jupi!" vykřikla jsem "miluju lektvary!" všichni se na mě nechápavě dívali
"Jak se rozdělíme tento rok?" zeptal se James
"Ty asi budeš zase se Siriusem,Peter s Melanii a já asi zase se Jorgem" řekl sklamaným tónem
"Reme? Pokud s ním být nechceš,tak můžeš být se mnou,já nikoho nemám" usmála jsem se na něj
"Vážně?! Jasně! Rád!" byl šťastný

"Ale,ale kohopak to tu máme?" přišla Sophie do Velké Síně
"Ne to snad ne" mnul si spánky Remus
"SOPHIE!" zakřičela jsem
"Ahoj" ohlédla se za mnou a já za ní šla
"Ahoj,chtěla bych pokračovat v našem rozhovoru." začala jsem
"Dobře,jakou že jsi měla otázku?"
"Který z Pobertů se ti líbí?"
"C-cože?!" zčervenala "N-no,víš j-je t-to... Je to Remus" vysoukala ze sebe
"Máš čas zítra po škole?"
"Jo"
"Tak zítra po škole buť u jezera" mrkla jsem na ni a odešla

"Máš zítra po škole rande u jezera" řekla jsem Remusovi
"C-cože?! Ale já jsem na rande nikdy nebyl,co když to pokazít? Co když se strapním?!" jančil
"Neboj Sirius ti rád pomůže,že ano Siri?" obratíla jsem se něj a zamrkala
"Jasan" zazubil se
"Pomoc" zamumlal Remus.

Po večeři jsme šly do ložnic,Taňa tam ležela na mé posteli a já se šla osprchovat,po mě ostatní a šly jsme spát. Ostatní už spali,ale já nemohla a Taňa taky ne,byla bouřka. Tak jsem si vzala hůlku a šla do společenky.

Sedla jsem si na pohovku a Taňa si vedle mě lehla,vykouzlila jsem si horkou čokoládu a spokojeně hleděla do ohně,přemýšlela jsem.

"Ahoj,proč nespíš?" ozval se za mnou hlas,byl to Remus
"Ahoj,nemůžu spát,je bouřka, odmalička se bojím bouřek" vysvětlila jsem a on se posadil vedle mě
"Horká čokoláda?"
"Jo,chceš taky?" usmála jsem se na něj
"Klidně" přikývl,já zamumlala kouzlo a v ruce se mi objevil hrníček s čokoládou
"Takové ty domácí kouzla,jsou jednoduchá a užitečná" zazubila jsem se a podala mu čokoládu.

"Proč ty nespíš?"
"Chtěl jsem přemýšlet" díval se do ohně
"O čem?" vyzvídala jsem
"O mém prokletí,Sophie a zítřku a o tobě" zarazilo mě to
"O mě?" řekla jsem zaraženě
"Jo,o tom že já k tobě nebyl moc milí a ty jsi na mě i tak milá byla"
"To kamarádi dělají,tedy myslím,nikdy jsem kamarády neměla"
"To je mi líto" dal mi ruku a rameno
"Nemusí" usmála jsem se

"Já bych málem zapoměla,otevřeš ho se mnou?" vytáhla jsem řetízek
"Tak jo" usmál se na mě,otevřela jsem ho,byla tam fotka mě a mých rodičů
"To je jediné co mi po nich zbylo" pronesla jsem do ticha
"Oni jsou?" zeptal se mě opatrně
"Ano,jsou mrtví" sklopila jsem koutky úst
"Ah...to mě mrzí...ale byla jsi roztomilá" snažil se mi zvýšit náladu,ale já vzlykala,objal mě
"Děkuju" poděkovala jsem mu
"To kamarádi dělají" usmál se na mě,začal mi vyprávět historky a u toho jsme popíjeli čokoládu,Taňa už spokojeně oddechovala v mém klíně.

"No asi by jsme měli jít spát,ať ráno vstaneme" řekla jsem,odčarovala jíž už prázdné hrnečky a vzala Taňu do náruče. Vyšla schody a zastavila se u dveří od dívčích ložnic.
"Ještě jednou děkuju"
"Rádo se stalo,dobrou" popřál mi
"Dobrou noc" oplatila jsem mu a vešla do dveří,nenápadně si lehla do postele a snažila jsem se usnout,podařilo se.

***
Ahoj,chtěla bych se zeptat jestli mám udělat i pohledy jiných lidí než hlavní hrdinky? Děkuju za hlasování a doufám že se vám kapitola líbila

Neplecha ukončena