Mezi Poberty aneb Bradavice těšte se

16.

Když jsem poslouchala myšlenky Sophie, nechápala jsem v čem je problém. Žárlí?

"Pozor!" slyšela jsem jak Lily zakřičela a já se probrala ze svých myšlenek, proti mě se řítila sněhová koule a než jsem se vzpamatovala trefila mě do obličele a já spadla.

"Iri!" zakřičel Tichošlápek a přiběhl ke mě "Je ti něco? Jsi v poho?" vyptával se "Jo" zasmála jsem se, ale nebyla jsem šťastná. Trápilo mě to co jsem slyšela, že mě Sophie nenávidí.

"Radši už půjdu," zvedla jsem se a šla se přezout, měla jsem vztek. Já ji dala dohromady s Remem a ona - ONA JE NA MĚ NAŠTVANÁ! Byla jsem rozzuřená, vzala jsem do ruky brusle a odešla zpět do hradu.

Po cestě jsem narazila do Bellatrix
"Co děláš?!" zakřičela na mě, ale já ji ignorovala a šla dál "Tak ty mě budeš ignorovat?!" ječela na mě a já rychle zašla za roh, vyšla schody do Nebelvírské společenské místnosti a zamířila do dívčích ložnic.

Hodila jsem brusle zpět do skříně a lehla si na postel, Taňa si lehla vedle mě a zahřívala mě, hladila jsem ji.

Usnula jsem. Viděla jsem scénky, viděla jsem hromadu lidí v černém a dvě postavy, jedna z postav v černé kápi přišla k páru a najednou zelená záře. Najednou se objevila postava v modrém s dlouhými šedými vlasy a vousy, nejspíš to byl Brumbál, stál tam s nějakou dívkou a ukazoval jí hůlku a něco říkal. Vše najednou zmizelo a ta dívka stála naproti postavě v černém, oba ve stejné chvíli vyslali zaklínadla, z obou hůlek vyšlehla zelená a kledby se setkaly, vše ozářilo jasné světlo a já se probrala. Nechápala jsem, co to bylo? Mělo to něco znamenat, nebo to byl jen sen? A proč tam byl Brumbál? Vzpoměla jsem si na jeho výraz když profesorka McGonagallová řekla mé jméno, byl to nenápadný výraz, ale i tak tam byl. Zajdu za ním. Vylezla jsem z postele a vyrazila ke dveřím.

Prošla jimi, prošla jsem společenkou jako duch s kamenou tváří, prošla jsem obrazem a šla směrem k ředitelně. Kde jsou Poberti a holky? Ocitla jsem se před ředitelnou. "Jahodový koláč" zamumlala jsem a já vstoupila do jeho pracovny.

"Copak potřebujete, slečno?" optal se ředitel s nejistým hlasem "Znal jste někoho z mé rodiny?" vyhrkla jsem na něj, upil čaje a ukázal na křeslo před stolem, já se posadila. "Ano," začal "znal jsem vašeho dědečka, Gellerta Grindelwalda" zablesklo se mu v očích. "Kdo to byl? Řekněte mi o něm vše co víte," nálehala jsem.

"Nevím jestli je to dobrý nápad," námitl. Já se nenechala odbít: "Prosím". "Tak dobrá, váš dědeček studoval v Kruvalu. Byl to černokněžník, kdysi ho z Kruvalu vyloučili a on přišel do Godrigova Dolu. V té době jsem tam bydlel i já, stali jsme se přáteli a plánovali plán pro větší dobro, tak že by jsme utlačovali mudly, pak jsem ho prokoukl a on odešel," vydechl, oči pod půlměšíčkovými brýlemi dávaly najevo, že je mu to líto.

"Děkuji za váš čas pane," usmála jsem se na něj a postavila se "To byla maličkost," odpověděl, kývla jsem a odešla. Stála jsem před ředitelnou a myslela jsem na Gellerta Gindelwalda, mého dědečka kterého jsem nikdy nepoznala. Procházela jsem chodby starého hradu a přemýšlela, chtěla jsem si pročistit hlavu.

"Iriso!" vykřikl za mnou někdo, já se na dotyčného otočila "Lily? Emily?" nechápala jsem, ale než jsem se nadála obě už mi vysely kolem krku. "Měly jsme hrozný strach, když jsme přišly nebyla jsi v ložnici, tak jsme se tě vydaly hledat," vysvětlovala Lily "Proč jsi vlastně odešla?" skočila jí do řeči Emily, s Lily jsme byly touto otázkou zaskočeny "Byla jsem naštvaná a smutná zároveň, bylo mi to líto," zmizel mi úsměv z tváře "Co ti bylo líto?" zeptala se zvědavě Lily "Řeknu vám to až na pokoji," odbila jsem je "Mám hlad, co vy?" řekla Emily a sáhla si na břicho "Já taky," zasmála se Lily a vyrazily jsme na večeři.

Dojedly jsme a šly do společenky, řekli jsme Buclaté dámě heslo a prošli jsme. Tam jsem uviděla Poberty, James a Sirius kroužili jak supi, Peter jedl kousek sýru a Remus seděl v křesle a díval se do ohně. James mě vzpozoroval a vykřikl: "Iri!" objal mě a Sirius se k němu přidal a taky mě obajal. "Měli jsme i tebe strach děvče," přiznal Sirius a James přikývl. "Iri! Rád tě vidím," zamávl mi Peter z červené pohovky a strčil do Rema, ten se probral z tranzu. "Iri! Konečně!" zvolal Remus a objal mě, všimla jsem si žárlivého pohledu Sophie, která seděla vedle Petera. Radši jsem se od Remuse odtáhla, on se na mě podíval a na můj neklidný pohled, pochopil to "Sophie, už by jsi měla jít," otočil se k ní "Už je pozdě a já nechci aby tě Filch chytl," usmál se na ni, ona k němu vykročila a políbila ho na dobrou noc a ztratila se za obrazem.

"My už půjdeme," oznámila Emily a společně s Lily jsme šly do dívčích ložnic.

***
Tak máme tu další školní rok, přeji vám ať si ho užijete a možná kapitoly nebudout tak často vycházet, ale bude se snažit aby byly co nejčastěji ;)

Neplecha ukončena