Texting//Vkook

Part eleven

Zděšeně jsem se na papírek podíval. V hlavě se mi míchalo tolik věcí, že jsem ani nepostřehl že zvoní. Všichni ze třídy byli už pryč, až na mě a Taehyunga.

„Od koho to bylo?" Zeptal jsem se ho otráveně. Taehyung se na mě obrátil s úsměvem.

„Já sám nevím. Kolovalo to tu" Zazubil se a mě to víc znechutilo. Vážně ho nemám rád. Dal jsem si věci do tašky a zvedl se. Obešel jsem ho a pomalu odcházel ze třídy.

„Ty mě asi nemáš moc rád, že? Kookie~" Zaraženě jsem se zastavil.

„Po tom všem.. se mě ještě ptáš?!" Zvýšil jsem na něj svůj hlas a on stuhl. Otočil jsem se na něj a propaloval ho pohledem. Slzy se mi začali drát do očí.

„Koo-" Nestačil to ani do říct a já pokračoval.

„Přímo tebou pohrdám.. si pro mě jen jeden z další týhle bandy idiotů!" Jakmile jsem to do řekl, tak jsem musel utéct.
Běžel jsem chodbou. Nestačil jsem ani reagovat na lidi, co se mi smáli. Jen jsem běžel a běžel. Vyběhl jsem ven. Můj sluha už na mě čekal před vchodem.

„Vše v pořádku pane Jeone?" Ustaraně se mi podíval do očí.

„Není to tvoje věc. Chci domu" Řekl jsem a uhl pohledem na auto.
Pomalu jsme šli k autu a já se otočil na okno do své třídy. Stál tam a sledoval mě. Pohrdavě jsem se na toho ubožáka podíval. Sluha mi otevřel dveře. Nasedl jsem si a zamyslel se nad celou situací. Projevil jsem city. To už se nikdy v životě nesmí stát. Cesta v autě byla nekonečná. Nedokázal jsem svůj pohled zvednout a podívat se z okna. Bál jsem se že ho uvidím.

„Jsme doma pane Jeone" Otevřel mi dveře a nechal mě vystoupit. Hned, jakmile jsem byl venku z auta jsem utekl do domu. Máma ani Táta nejsou doma, takže můžu v klidu projít přes dům.
Jen co jsem vešel do pokoje mi zavibroval mobil. Beze všeho jsem ho odemkl a zhnusil se.

Kailien🐯: Co se ti stalo BBy? (T-T).