Jungkook je bohatý namyšlený kluk, který myslí jen na sebe. Taehyung je zase jeho pravý opak. Rád pomáhá lidem, ale je chudý. Tae si přidá Kooka na snapchatu a začnou si psát. Dokáže Tae Jungkooka změnit, nebo ho Jungkook jen sprostě využije?
#21 v...
„Důvod? Vážně ho chceš?" Jungkook horlivě pokýval hlavou. Otočil jsem hlavu směrem k oknu.
„Proč jsem je nenechal to udělat je, jako kdyby si se mě ptal proč nenechám nikoho padnout na zem. Tebe jsem to nenechal nikdy udělat, i když si si to myslel. Vždycky jsem tu pro tebe nějak byl." Otočil jsem hlavu od okna zpátky k Jungkookovi. Překvapil mě jeho pohled. Nebyl naštvaný ani zklamaný. Vypadal šťastně. Asi jsem se hodně praštil do hlavy.
„Měsíc zpátky. Jsem tu pro tebe začal být jinak a tím jsem ti byl blízko.."
Jungkook's pov
Poslední Taeho slova mne zarazila.
„J-jak?" Se strachem v hlase jsem s zeptal. Možná sám tuším, ale nechci si to připustit. Taehyung se lehce zasmál.
„Řekněme.. že chceš vědět mé jméno, i když ho znáš." Nevěděl jsem co říct. To on je Kailien? Ale jak to?
„Proč si mi nic neřekl?!" Vyjel jsem na něj. Naštvalo mě to, protože mi celou dobu lhal.
„Uklidni se prosím." Řekl to naprosto klidně s neutrálním výrazem. Krev ve mě se vařila víc. Stoupl jsem si a začal pochodovat po pokoji sem a tam.
„JAK SI-.."
„Řekl jsem ať se UKLIDNÍŠ!!" Vykřikl až jsem se lekl. Začali se mi hrnout slzy do očí.
Taehyung's pov
Tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem na něj zvýšit svůj hlas, ale jinak by mi tu prochodil díru.
„Pojď sem." Natáhl jsem zdravou ruku a pokynul mu tak, aby přišel k mé posteli a sedl si na ni. Chvíli váhal, ale pak přišel. Chytl se mé ruky a posadil se na kraj. „Kookie. Já na tebe nechtěl křičet, ale ty mě neposloucháš.."
„A co mám jako poslouchat? To že si si hrál na někoho komu jsem začal věřit? Už jednou si mi ublížil, i když to bylo pro dobrou věc. Myslíš si že ti jen tak můžu odpustit? Nejde to. Han mi řekla, že se mám o to snažit, ale já nemůžu.." Položil si hlavu do dlaní a potichu vzlykl. Bolelo mě to. Vím jak moc jsem mu ublížil, ale chci to napravit.
„Shhhh.." Objal jsem ho a snažil se ho hladit zdravou rukou po zádech. Muselo to vypadat vtipně skrz tu sádru, která visela z Jungkookovo stehna.
„J-já.." Snažil se něco říct, ale nedovolil jsem mu to.
„Já to chápu. Vím že mi nedokážeš odpustit mou chybu, ale nech mě užit si tenhle moment, kdy tě mám v náručí jen pro sebe." Položil jsem si hlavu na Kookieho rameno a nasál jeho sladkou jablečnou vůni. Konečně lepší vůně než ta nemocniční.
„T-Tae.." Objetí mi vrátil. Usmál jsem se pro sebe a snažil se ho víc stistknout. Jednou rukou to šlo, ale blbě.
„Konečně mám zpátky ten pocit že si jenom můj, že jsme tu jen spolu.. I když to je jen dočasně."
Jungkook's pov
Nemohl jsem uvěřit tomu co říkal. Celou tu dobu jsem čekal jen na tahle slova. Na tahle krásná slova, co mi zněla v uších jako ta nejnádhernější písnička. Jeho skořicová vůně se míchala s tou nemocniční. Chtěl jsem ho umačkat, ale bál jsem se, že mu ublížím víc.
„Necháš mě někdy, abych si tenhle moment mohl zopakovat?"...
ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ Annyeong~ Chci vám děsně moc poděkovat! Za co?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nejen za těch 9k přečtení a 2k votes! ❤️ Ale za to že je tahle FF #21! 😭❤️ Děkuji vám za všechny vaše hlasy a povzbudivé komentáře. ❤️ Už hodněkrát mi stékaly slzy, když jsem je četla.❤️
