Texting//Vkook

2️⃣5️⃣

Stál jsem tam mezi dveřma a nemohl uvěřit tomu co řekl. On toho lituje? Po té dlouhé době mi řekl že toho lituje? Tae měl svůj pohled sklopený. Díval se na modré povlečení jeho postele a.. brečel?!
Vždycky jsem ho takhle vidět. Na dně. Tam kde jsem byl a pořád jsem já. Ale tohle mě netěšilo. Ničilo mě to.

Aiiiisshhh. Tohohle budu litovat.

Rozešel jsem se k jeho posteli a zastavil se u židle, na které nejspíš seděli jeho rodiče. Sedl jsem si a jemně ho chytil za jeho zdravou ruku. Taehyung se na mě udiveně podíval. Jeho červené oči se zastavili na těch mých.

„Tae. Tu bolest co si mi způsobil prožíváš momentálně teď. Není to nic hezkého já vím, ale nemůžeš si kvůli tomu ubližovat. Buď silný a překousni to. Neodpouštím ti, ale chci, aby si zapoměl na to co bylo." Smutně jsem se usmál a prstem mu pohladil hřbet ruky. Tae nic neříkal, a tak jsem vstal a pomalu odcházel.

„Nejsem někdo, kdo stojí za to aby si se cítil provinile." Otočil jsem se a věnoval mu můj poslední úsměv pro něj.

Taehyung's pov

„Jungkooku!" Vykřikl jsem hned, jakmile jsem viděl že otvírá dveře. celý překvapený se na mě podíval. Chápu ho. Znovu stál mezi dveřmi a já ležel v posteli. Zírali jsme na sebe. V hlavě mi běhalo tolik otázek, na které jsem potřeboval odpověď od něj.

„Ano?" Řekl po nějaké době. Nevím, co se stalo že se chová, jak tomu bylo dřív. Možná to bylo Kailienem.

„C-o mám udě-lat proto, aby si mi odp-ustil?" Mé oči spouštěli jednu slzu za druhou. Jungkook jen sklopil svou hlavu a zavřel dveře.

"Tae.. Nevím jestli ti dokážu odpustit ty roky v bolesti. Ty probrečené noci. Ty lidi o které jsem přišel. Tu změnu mě sama, co byla lhostejná a namyšlená.. Po těch letech jsem poznal někoho, kdo i přes to všechno ve mě tu bolest utlumil. Konečně to můžu být zase já. Hwan a Mina.. oni jsou rádi za mou změnu... Vlastně jsem ti i trochu vděčný. Díky tobě jsem přišel na to co je v životě vážně důležité. Zvedl hlavu a v jeho očích se leskly slzy. Nevím proč jsem se cítil, tak jak jsem se cítil. Bolelo mě to ještě víc.

VŽDYŤ SI POZNAL MĚ! JÁ TI TLUMÍM TU BOLEST!

"...Prosím..„Dej mi šanci to urovnat. Rozbrečel jsem se. Jungkook si smutně povzdechl a přišel ke mě.

"Kéž bych mohl Tae.„ Políbil mě do vlasů a rychlostí blesku odešel. Pořád jsem sledoval dveře s nadějí že by se mohl vrátit, ale vím že se nevrátí.

už nikdy.

ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ
Annyeong~

Pls dont Kill me! Vím že to je v celku deep, ale slibuji že to zítra Kecam. Pozítří bude v celku happy. ❤️

BTW. Sama jsem si na sobě všimla své aktivity tady a je to proto, protože mě psát příběhy pro vás baví. ❤️

To je vše. 😂❤️