Texting//Vkook

2️⃣2️⃣

Proč tě slyším? Proč mi nedovolíš si ublížit, tak jak jsem ublížil já tobě?!

Zakřičel jsem na 'Kooka'. Brečel jsem. Ne kvůli bolesti, co mi projížděla rukou a tváří, ale kvůli své bezmoci. V kůlně bylo ticho. Slyšel jsem jen svůj dech a vzlyky. Podíval jsem se na nářadí co viselo tátovi v kůlně. Všiml jsem si, že tu má i kus prkna. Vzal jsem si ho.

„AAAAAGGGHH!" S výkřikem jsem se jím praštil do druhé tváře. Byla to asi moc silná rána, protože si už pamatuji jen tu tupou ránu a tmu.

Jungkook's pov

Bylo už pozdě večer.  Od jeho poslední správy mi už nenapsal. Nevím proč se teď cítím, tak.. špatně? Co když on Taehyungovi ublíží?

„Hwane?" Promluvil jsem do tichého pokoje. Netrvalo to dlouho a Hwan vešel dovnitř s udiveným výrazem. Chvíli jsem nechápal, proč mě tak sleduje, ale pak mi došlo, že jsem na něj zavolal jménem.

„Ano mladý pane?" Zeptal se zaraženě a já se nad tím jen pousmál.

PROČ se chovám tak divně?!

„Mohl by si mi prosíím najít číslo na Taehyunga?"Hwan se na mě znovu udiveně podíval.

Od kdy já o něco prosím?!

Křičel jsem na sebe v duchu, ale sám jsem nechápal, proč se tak chovám a potom na sebe křičím. Jen jsem nad tím pokroutil hlavou a čekal až Hwan pobere situaci.

„J-je vám n-něco?" Udiveně jsem se na Hwana podíval.

„Mělo by?" Zaculil jsem se. Hwan raději odešel z pokoje pro to číslo a já dál na sebe v duchu křičel, nebo spíš né já, ale jiný hlas na mě uvnitř mluvil.

Ty si myslíš, že se něco změní, když si najdeš nového kamaráda? HAHAHA! Kopne tě do zad stejně jako já. Nemysli si, že by zrovna tebe mohl někdo milovat.

„DRŽ HUBU!" Zakřičel jsem, aniž bych si to uvědomil. Proč mě i po tom všem dál ničí?

Pravdě neutečeš. Pro něj si nic stejně jako si byl pro mě!

Rozbrečel jsem se. Proč je na mě Taehyung takový i v mé vlastní hlavě. Proč ho vůbec slyším? Proč mi to pořád dělá? Mezi mými vzlyky jsem uslyšel jemné zaklepání na dveře.

„Dále." Procedil jsem skrz zuby, aniž bych zvedl hlavu. Hwan ke mě přišel a podal mi papírek s číslem na Taehyunga. Ani jeden jsme nic neříkali. Až po chvíli mi na rameně přistála Hwanova ruka. Zvedl jsem k němu svůj pohled.

„Nikdy bych nevěřil, že mě znovu nazvete jménem mladý pane." Podíval jsem se mu do jeho modrých očí. Viděl jsem v nich lesknoucí se slzy radosti. Chtěl jsem něco říct, ale Hwan pokračoval.

„Mladý pane. Já vím, že to co jste prožil nebylo snadné, ale vážně znovu chcete vidět toho chlapce?" Nad tím jsem se zarazil. Proč jsem vlastně chtěl to číslo? Podíval jsem se na papírek a polkl.

"Já sám nevím." Smutně jsem se nadechl a nechal slzám volný průchod. Brečel jsem, ale něco bylo jiné. Hwanova ruka zmizela a místo toho aby odešel mě objal. Stuhl jsem. Cítil jsem něco, co už dlouho ne. Lásku, soucit a pochopení..