Texting//Vkook

3️⃣1️⃣

S těmito slovy jsem za sebou zavřel dveře. Vydal jsem se směrem k odchodu z nemocnice. Když v tu jsem zahlédl Han s nějakým týpkem, jak stojí v uličce. Vypadal divně a Han na něj taky nekoukala dvakrát vesele. Opatrně jsem zašel za roh, abych mohl slyšet co si povídají.

„Omlouvám se.." Řekla to tak potichu. Cítil jsem z ní strach.

„Myslíš si že ti omluva nějak pomůže?! Už jsem ti řekl, že se s nikým tahat nebudeš!" Ten týpek se napřáhl a vlepil Han facku. Nevěděl jsem co mám dělat, a tak jsem zůstal stát za tím rohem. „Až se vrátíš domu, tak su tě podám líp.." Zavrčel a chystal se k odchodu. Spanikařil jsem, utíkal jsem rychle k Taemu do pokoje.

Taehyung's pov

Ten kluk mě už děsí. Sotva odejde, tak už se vrátí s vystrašeným výrazem.

„Nebyl si na odchodu?" Zasmál jsem se. Nemohl jsem si nedovolit ho popíchnout. Jungkook svůj výraz ale nezměnil. Spíš se s ním ke mě rozešel. Stál u mé postele. Levou rukou se chytil o čelo postele a druhou za bok. Naklonil se ke mě. Byl tak blízko.
„K-Kooku?"

„Musíme pomoct Han." V ten moment jsem vytřeštil oči. Omylem jsem nadzvedl hlavu. Jemně jsem se svými rty otřel o ty jeho.

„P-p-p-p-promiň!" Vyjekl jsem a snažil se ho odstrčit. Bohužel s jednou rukou to nešlo nejlíp.

Jungkook's pov

On mě políbil?! Tedy sice to bylo jen otření, ale i tak. Chudák se mě snažil odstrčit, ale se sádrou mu to nešlo. Musím přiznat, že jsou jeho rty měkké a jemné. Kooku! Prober se! Jde o Han!

„Nech to být. Tady jde o Han." Chytil jsem mu zdravou ruku. Taehyungovi tváře byli nachově rudé. Tak roztomilý.

„Co se s ní stalo?" Špitl potichu. Připomělo mi to Hanin tón, když mluvila s tím chlapem. Vzteky jsem začal stisk na Taeho ruce zesilovat.

„Kookie!" Sykl, ale já nepovolil. V hlavě se mi přehrál ten moment, kdy jí vlepil tu facku. Stist jsem ještě víc zesílil.

„Kurva Pusť mě!!" Vykřikl. Z tranzu mě probudila až rána na záda a následný Taeho bolestivý výkřik. Ten pabo mě praštil jeho sádrou, což vyvolalo bolest.

„T-Tae! Si v pohodě?!" Chtěl jsem ho pohladit po tváři, ale uhl.

„Odejdi!!" Zakřičel na mě skrz zuby.

Taehyung's pov

Nechtěl jsem na něj zakřičet, ale on mi tu mačkal ruku půl minuty s větším a větším stiskem. Nevěděl jsem, jak jinak se bránit, tak jsem ho praštil svojí sádrou. Bolelo to jak kráva, ale konečně povolil.

„Promiň mi to.. Já jen to co jsem viděl.. nevím co dělat.." Ten kluk je vážně ještě dítě.

„Nejdřív mi dojdi pro věci, pak půjdeme třeba k tobě a ty mi o tom povíš dobře?" Podíval jsem se mu do jeho hnědých očí a usmál se. Jungkook se konečně trochu uklidnil a věnoval mi pohled zpátky.

„Dobře.."

ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ
Annyeong~
Snad se vám tahle část líbí. ❤️
Btw! Píšu nový psycho příběh "Are you crazy❓", tak se na něj můžete jít podívat. 😅 Mimochodem hodně lidí se mě ptalo, Jakto že jsou mé knihy tak procítěné. Je to proto, protože píšu podle toho jak se cítím. 😐 Takže ano proto se tak často mění nálady u Kooka, Taeho a samotného příběhu. 😂 A ještě jsem se chtěla zeptat, jestli by byl zájem o tu mou knihu. O mě. 😂 To je vše~