Texting//Vkook

3️⃣3️⃣

Ucítil jsem silný náraz mé ruky na
lidskou kůži, ale čí to byla?!

Han's pov
(Jdu si dát doprovolně přes hubu xdd)

To nemůžu dopustit. Pokud ho Jungkook uhodí, tak bude pozdě. Nesmí uhodit může s takovým postavením.

„Nechtěl jsem si ruce špinit lůzou.." Chystal se k tomu. Co mám dělat? Co teď?! Pohledem jsem se koukla na Taehyunga, který se chystal na to co já. Chytla jsem mu lem trička a zatáhla ho za sebe. Vběhla jsem mezi ty dva a čekala ránu.

„Kookie.." Špitla jsem, těsně před tím než mi na tváři přistála silná rána pěstí. Tváří mi projela silná bolest, která se rozlila až do krku. V hlavě mi začalo pískat. Slyšela jsem jen tlumené hlasy a křik. Neměla jsem možnost takovou ránu ustát, a tak jsem spadla na zem.

Pohni se! Dělej. Zvedni se, musíš to udělat.

Křičela jsem na sebe v duchu, ale nešlo to. Nemohla jsem pohnout ničím. Slyšela jsem jen jejich hlasy. Všude byla tma. Světlo z nemocniční chodby se začalo ztrácet.

„Han! Vstávej!" Kookie? Cítila jsem, jak někdo semnou třese. Chtěla jsem otevřít oči, ale tma vyhrála nad mými smysly. Omlouvám se. Musím spát.

Taehyung's pov

Nemohl jsem pozorovat to, jak Jungkookovi někdo vrací rány. Chystal jsem se mezi ně vyběhnout, ale Han mě zatáhla za sebe. Skočila mezi ně. Nechala si dát ránu.

„HAN!!" Vykřikl jsem. Chtěl jsem za ní běžet, ale nějaký chlap mě začal držet a tahat pryč.
„Pusť mě ty kriple!!" Házel jsem sebou, ale marně. Jediné co jsem naposledy viděl, bylo jak Hanino tělo padá k zemi. Oči se mi plnily slzami. Otočil jsem se na toho chlapa a zděsil se.
„Hwane?!" Zatajil se mi dech. Vidím ho po tak dlouhé době.

„Zůstaneš tady! Já jdu pro Jungkooka.." Řekl rázně. Obešel mě a zmizel za rohem. Nemohl jsem tu přeci jen tak stát a pozorovat nechápavé pohledy lidí. Šel jsem za ním. Zůstal jsem stát za rohem a sledoval situaci.

Jungkook's pov

Já jí praštil. Uhodil jsem holku, Kort k tomu kamarádku. Ještě před tou ránou řekla mé jméno. Slyšel jsem Taehyunga. Nedokázal jsem se podívat jeho směrem. Viděl jsem jen, jak ho někdo táhne pryč. Pořád jsem sledoval Han. Ležela nehybně na zemi. Chtěl jsem se k ní sklonit, ale to už mě chytl ten chlap a začal do mě bezhlavě mlátit. Bolest se ale nedostavovala. Místo fyzické bolesti jsem cítil jen tu psychickou. Vždyť já jsem zrůda!

„Co si to udělal?!" Křičel na mě. Třásl semnou, ale já ho ignoroval. Díval jsem se na Han, jak leží. Tohle si nikdy neodpustím. Někdo ze mě toho chlapa strhl. Přes krev a slzy jsem ho pořádně neviděl. Jediné co jsem viděl byla osoba v černém obleku a dívka ležící na zemi, co se mi snažila pomoct.

„...H-..an.." Sebral jsem všechnu sílu a doplazil se k ní. Musel jsem zastavit, abych mohl vyplivnout krev. Cítil jsem se tak bezmocně a strašně. Nechtěl jsem nikomu ublížit. A už vůbec ne Han. Doplazil jsem se k ní.

Pohled na ní mě ničil. Její krásná tvář teď byla od mých slz a krve. Podíval jsem se na stranu, kam jsem jí praštil. Dělala se jí tam pořádná modřina.

„Han.. Vstávej!" Procedil jsem skrz zuby a jemně s ní zatřásl. Nereagovala.

„HAN!!" Zakřičel jsem. „HAN PROSÍM VSTAŇ! Řekni něco!.." Přitáhl jsem si Han do objetí a brečel. Hlavu jsem si přitiskl k její hrudi. Hysterický pláč se rozléhal snad přes celou nemocnici. Okolo stály doktoři a sestřičky. Podíval jsem se na ně.

„Mladíku pojď my se o tebe postaráme." Hrklo ve mě. Proč se chtějí starat o mě?! To Han je tu zraněná.

„Na mě kašlete!! Pomozte jí!" Pohledem jsem propálil všechny co stáli okolo.

„Musíme se postarat i o vás, pro—" „NE! Já jsem v pohodě! Postarejte se o Han!" Nastalo ticho. Doktoři mě začali tahat od Han. Postavil jsem se a nechal je pracovat. Přivezli nosítka. Nadzvedli opatrně Han a položili ji na ně.

„Jungkooku.. teď mi řekni co se tu dělo." Chytl mne za rameno mě až moc známý hlas. Otočil jsem se a tam stál Hwan.

„Jsem zrůda.."...