Texting//Vkook

2️⃣8️⃣

Taehyung's pov

Okolo mě pořád chodí nějaký doktor nebo sestřička. Ptají se mě jestli něco nepotřebuji. Vždycky řeknu ne, ale sám moc dobře vím koho potřebuji. Jungkooka. Potřebuji jeho odpuštění. Vím že mi ho jen tak nedá. Spíš vůbec.

Proč si takový?

„Aiiish.. zase ty?" Promluvil jsem na jeho hlas v mé hlavě. Škoda je, že nebyl jen v mé hlavě. Stál znovu mezi dveřmi.

Taehyungu. Nech to být. To co se pokazilo už nemůžeš napravit.

Řekl to naprosto klidně. Musel jsem se držet, abych po něm nehodil tu lampičku.

„Napravím to! Nějak to jít musí." Procedil jsem skrz zuby. Jungkook na proti mě se jen Zasmál a popošel k mé posteli.

Odejdi semnou. Budeme jenom spolu.

Zarazil jsem se. Odejít s ním? Vím moc dobře jak to myslel. Podíval jsem se do jeho černých očí. Ztrácel jsem se v nich.

„D-dobře." Vyšlo ze mě. Jungkook se ke mě pomalu skláněl k polibku, když v tu někdo zaklepal na dveře.

Kdo nás to ruší?!

Vykřikl a naštvaně odemě odešel. Dveře se otevřeli. Jakobych zamrzl, když jsem v nich uviděl pravého Jungkooka. Za Jungkookem stála Han. Zděsilo mě to, protože vím že ona není normální.

Odejdi od něj!

Vykřikla stejným hlasem, jakým mluvil Jungkook na proti mé postele. Je to vůbec Jungkook?!

Měl bych? Dám mu to po čem tolik touží!

Han svraštila obočí a v mžiku byla u něj. Chytla ho za lem trička.

Odejdi. Nejsi tu vítán padlý!

Padlý? On je padlý? Počkat. Můj strážný anděl je padlým andělem? (Wtf, co mě to zase napadlo?!) Padlý se jen zasmál a strhl Haninu ruku.

To že máš čistou krev neznamená že máš právo mě vyráhánět.

Otočil svůj pohled na mě a usmál se.

Já se vrátím~

————————-

Celý udýchaný jsem vyletěl do sedu. Cítil jsem na sobě ledový pot. Zmateně jsem se rozhlížel po místnosti, ve které jsem byl sám. V poslední době mám víc a víc divné sny. Co by se stalo, kdyby mě políbil? A proč to vůbec chtěl udělat? Znovu jsem se rozhlédl. Nikde nikdo. Prohrábl jsem si své vlasy a znovu si lehl. Ležel jsem a v tichosti pozoroval strop, když v tu jsem slyšel slabé poklepání na dveře. Znovu jsem si sedl a neztrhl z nich oči. Lekl jsem se, když vešel Jungkook.

„Jungkooku?!" Vykřikl jsem. Chudák leknutím nadskočil. Zavřel za sebou dveře. Nehybně před nima stál. Mezi námi znovu zavládlo ticho.
„P-proč si tu?"Zeptat jsem se musel. Před tím odejde s tím že už se nikdy nevrátí a teď je tu zase.

„Mám pár otázek a taky něco pro tebe od Han." On vážně mluvil s Han? Pokud mě nezabije teď, tak už nikdy. Jungkook šel ode dveří k mé posteli. Sedl si na židli, pohladil mě po mé zdravé ruce a usmál se.

„Proč Tae?" Vykulil jsem na něj oči.

„P-p-proč c-co?" Vykoktal jsem ze sebe. Začal jsem se potit.

„Proč si mi neřekl, že to co si udělal bylo tolik důležité? Celou tu dobu jsem si myslel, že ten co nejvíc z nás trpěl jsem byl já, ale to ty si to byl, tak se ptám. Proč si je nenechal udělat to?.."

ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ
Annyeong~
Dnešní část je v celku zvláštním.
Pokud si myslíte že se blížíme ke konci, tak se pletete. 😅