Texting//Vkook

Part thirteen

„Aiiiishh.." Najednou okolo mě byla skupina lidí. Pohledem jsem se podíval snad na každého, kdo u mě stál. Avšak jsem se zastavil na něm. Na Jungkookovi. Zabolel mě ten jeho vítězný úsměv. Celkově mě bolí jeho ignorace. Bez něčí pomoci jsem vstal.

„Si v pořádku Tae?" Zeptala se mě jedna z mých spolužaček, když mi sbírala tácy. Nic jsem jí na to neřekl, vzal jsem si tácy a šel dál.
Odnesl jsem je do učebny. Sundal jsem si zástěru a pokračoval v chůzi do třídy. Procházel jsem okolo Jungkookovi třídy. Všiml jsem si, jak je chudák vyděšený z mého vzkazu. Jen jsem se nad tím pousmál a šel dál.

„TYYYYYY!!" Na zádech mi přistál něčí prst. Lekl jsem se že to je Jungkook, a tak jsem začal utíkat.
„Tobě dneska dobře šibe, to je tím že padeš ze schodů." Za límec od mé mikiny si mě k sobě přitáhl můj dobrý kamarád Hoseok.

„S tímhle mi dej pokoj" Jen jsem mu odsekl a pokračoval v chůzi.

„Je ti něco? Většinou nejsi tak nevrlí." Otočil si mě k sobě čelem a podíval se mi do očí. Zhluboka jsem se nadechl a usmál se.

„Jsem v poho." Zazubil jsem se a znovu se rozešel. Sotva jsem vešel do třídy, tak mě zastavil učitel s tím, že jsme spojení s Jungkookovo třídou. Srdce mi začalo bít. Cítil jsem se šťastně, protože budu s ním.
Do třídy jsem vešel poslední, takže na mě zbylo místo vedle Jungkooka.
Přišel jsem k jeho lavici. Ležel na ní, jak nějaká vorvaň.

„Můžu si při sednout?" Mile jsem se na něj usmál, ale stejně se na mě neotočil.

„To nikde jinde není místo?" Zeptal se mě otráveným hlasem. Pořád nepohl ani svalem.

„Není, takže stejně nemáš na výběr" Přestalo mě bavit stát, a tak jsem si prostě sedl. Jungkook se po celou hodinu neotočil mým směrem.

„Teď jak sedíte, tak zůstanete nějakou dobu, protože učitelka Klemenská odešla a mi nemůžeme uprostřed semestru najít náhradu." Srdce mi skákalo radostí. Jungkook vystřelil z lavice, jako raketa. Musel jsem se nad tím pousmát, ale zároveň mě to i mrzelo...