Strážce duší- Druhá šance

Prolog

,,Maily!" zvolala krásná zrzavá kočičí matka. Téměř okamžitě k ní přibíhalo malé kotě, zrzavé po matce. Mělo však jedno ucho, lysinku, náprsenku, packu a špičku ocásku hnědé. To měla po otci, který dnes už kráčel v mlze.

,,Ano, mami," vyvalilo kotě oči. Matka se musela usmát. Maily byla vždy netrpělivá a natěšená na každou práci. V tom malém tělíčku byl velký duch. Z očí- pravého šedého s odleskem rozumu a levého tmavě modrého se špetkou lstivosti a nezbednictví- jí zářila touha dozvědět se, co pro ni matka připravila.

,,Jen klid," usmála se matka, ,,Už si velká. Je na čase, abys přijala oficiální potvrzení tvé připravenosti."

,,Připravenosti? Na co jsem připravená? Je to důležité? Má to potvrzení i Gris?" okamžitě zahrnulo kotě matku otázkami. Nemělo ve zvyku pokládat jen jednu otázku. Vždy si přála vědět vše hned. Čekání ji unavovalo.

,,Ano, jsi připravená a je to velice důležité. Je to úkol, který musíš plnit s rozmyslem a představivostí. Gris má jiný úkol. Musíte zůstat spolu.... Ať se stane cokoli," odpovídala matka klidně a trpělivě. Maily hltala každé její slovo. Hrozně se těšila na tak zajímavý úkol. Tedy. Nevěděla, jestli je zajímavý, ale zatím to tak znělo. V tom rozčilení vůbec nepostřehla náznak smutku v matčině hlasu.

,,Zůstaneme! Slibuju," odpověděla horlivě Maily. Doufala, že už konečně řekne, co je ten úkol zač. Nesnášela protahování.

,,Tohle je velice důležitá věc," začala matka a rozhrnula přitom svou tmavě modrou šálu. V ohybech látky se objevil stříbrný kulatý amulet. Byl objemný a asi i těžký. Visel na širokém řetízku.   Na amuletu byly zvláštní vyrytiny a přímo uprostřed zel jako zornice oka rudý kamínek, spíše rubín. Vypadá, jako schránka, napadlo Maily.

,,Zatím to není až tak důležité, ale časem se dozvíš, co to je. Věřím ti. Tenhle amulet skrývá tajemství a ty ho objevíš. Neříkej o něm kdekomu koho potkáš," pokračovala matka šeptem.

Maily se zamračila. ,,A co Gris? Nebo Tygr?"

,,Jim to říct můžeš. Pomůžou ti tu záhadu rozluštit," pronesla láskyplně matka, ,,Ale nikomu jinému to neříkej."

,,Ano! Já tě nezklamu!" začala Maily výskat a matka si v tu chvíli uvědomila, že čas který s nimi mohla strávit byl až moc krátký. Maily byla tak plná života. Lámalo jí srdce, že na ni už v tak útlém věku přenáší takovou zodpovědnost. Ale jinak to nejde, uvědomila si smutně.

,,Vem si to. A hlídej to jako oko v hlavě. Nespouštěj z toho oči. Nedovol, aby ti to kdokoli vzal," říkala jí vážně. Maily stále kývala a cítila hrdost, že jí její matka tak věří. Matka jí přitiskla čelo k čelu a náhrdelník přejel i s šálou z jejího krku na krček ještě malé Maily. Mladá kočka- jak se o ní už dalo smýšlet- ucítila vlnu energie, která se vynořila z čista jasna. A teď už to ví všichni, smutně si uvědomila matka. Už se to nedá vrátit. Stalo se.

,,Dobrá. Teď mi sem prosím zavolej Gris. Potřebuju s ní mluvit," změnila téma matka a usmála se. Maily se okamžitě rozběhla a s nadšením volala na svou starší sestru, která si cvičila boj se statným kocourkem se skvrnitou srstí. Matka sledovala s mizivým úsměvem vzdalující se kočičku a oči se jí zalily slzami.

,,Sbohem," pronesla tak tiše, že její hlas zanikl v sílícím větru.

Vítám vás u nového příběhu.
Snad jste se těšili stejně jako já. Myslela jsem, že než to vidám, zapomenu pointu.
Jestli se prolog líbil, zanechejte ★
Pěkný komentář vždy potěší ❤