Strážce duší- Druhá šance

10.

Černá kočka šla poklusem k menší skupince tří koček. Měla přitom rozpustilý úsměv a oči se jí jen blýskaly. Do rytmu pokládala jednu packu před druhou a do poslední chvíle si jí nikdo nevšiml. Až když byla je pár kroků od skupinky, která právě vedla rituál čistění kožíšků, zvedla se zrzavohnědá hlava a černorudé ochranné brýle na ní připevněné se zaleskli v pozdním slunci. Na příchozí se upřeli zvědavé, ale stále klidné šedé oči. Kočka jí pohled bez váhání oplácela. Netrvalo dlouho a upřeli se na ní další dva páry očí. Hnědá a šedá ouška se neustále nervózně sklápěla a opět zvedala a barevné ocásky nedočkavě vířily prach na zemi.

Jako první se slova chopila Gris, kterou očividně velice zajímalo, co má černá kočka na srdci. Upřímně doufala, že se to nebude týkat toho rozhovoru, který vedla kočka sama se sebou před pár minutami. Gris to ještě nikomu neřekla. Nepřišlo jí to správné, když té kočce tolik dlužila.

,,Co tě k nám přivádí?"

,,Potřebovala bych pomoct a vzpomněla jsem si, že tys mi ji nabízela," zavrněla Vailly a posadila se v uctivé vzdálenosti od Gris. Hrozně ráda by sice šla až k ní a otřela se o ní, ale problém zůstával neměnný.

Nejsem Maily.

,,O co jde?" mňoukla Gris a olízla si poté svou hnědou tlapku. Její oči však stále zůstávali přikované na té zvláštní kočce. Sice si nemyslela, že by si na něco dovolila, ale pořád tu byla skutečnost, že ji znali jen jeden den. Nemohli vědět, čeho je schopná. A z nějakého důvodu měla Gris vždy takový mrazivý pocit v srsti, když byla ta kočka poblíž. A ten její pohled ji trochu znervózňoval. Někde hluboko v mysli jí hlodala myšlenka, že není dobrý nápad, být té kočce nablízku. Temné nitky pochybností sžíraly pomalu klidnou mysl zrzavé kočky.

,,Dnes bude úplněk. To znamená, že rozhodně nemůžete zůstat přímo tady. Dnešní noc byste měli strávit na bezpečnějším místě. Jenže je tu problém a to, že tady v tom centru jsou nejspíš další kočky, které hledají bezpečí na noc. Já bych jim ho chtěla nabídnout. Je to má povinnost. Nikdo by neměl být o úplňku sám," vysvětlila co nejjednodušeji Vailly. Snažila se působit klidně a rozhodně, aby nebylo pochyb, že by ji měli poslechnout. Věděla, že kdyby působila ustrašeně, radši by se schovali na noc jinde. A kdyby byla moc naléhavá, mohli by si pomyslet, že to je třeba podezřelé. Nechtěla působit nedůvěryhodně. To by byl teď velký problém.

,,Co je na úplňku tak špatného?" ozval se překvapeně a nechápavě Tyto. Rozdílné oči se do něj zabodly a hypnotizovali ho pohledem. V modrém oku se zvláštně zalesklo, když si černá kočka všimla zeleného šátku s bílou hvězdou, kterou měl mladý kocourek na čele. Nic ale neříkala. Pak rozvážně přivřela oči a spustila.

,,Co je na úplňku špatného?" zasmála se pobaveně, ale pak naprosto vážně pokračovala, ,,Mrtvý se vydávají na lov. Zbloudilé duše hledají živé bytosti, aby zhasli jejich jiskru. Netvoři vylézají ze tmy, aby ukojili svůj hlad. A jejich hostina skončí až s prvními paprsky slunce."

Neměla sice v plánu působit až tak děsivě, ale oni to museli pochopit. Dřív, než bude pozdě. Šedý kocourek stáhnul při jejích slovech ocásek a silou vůle se snažil dát do původního stavu svojí zježenou srst.  Vailly ho bylo líto. Bylo jí jasné, že musel být vystrašený. Vždyť byl teprve o něco starší než odrostlé kotě. A navíc, vždycky měl slabší a citlivější povahu. Nedávala mu to za zlé.

Gris se naježila a ráznými kroky vykročila k sedící černé kočce. Ta se na ni jen klidně dívala, ale zrzavá kočka postřehla v jejích očích záchvěv nejistoty. Ocelově šedé oči ani na vteřinku neuhly od Vailly a byly stažené do tenkých šterbinek.