Strážce duší- Druhá šance

24.

,,Proč to pořád děláš?" zeptala se Gris unaveně své sestry, která si zrovna hrála s malým šedým kocourkem.

,,Co dělám?" mrkla na ni nechápavě Maily, aniž by přestala skákat kolem kotěte. To ji sledovalo veselýma zelenýma očkama a nadšeně přitom pískalo.

,,Vždycky, když se snažím něco udělat, ty děláš vše proto, aby to bylo jinak," naježila se mírně zrzka, ale už byla moc zmožená na to, aby řvala. Maily si lehla poraženě na zem a Tyto jí vylezl na hrudník jako vítěz. Kočka natočila hlavu tak, aby viděla na svoji starší sestru, která se mračila. Viděla ji teď vzhůru nohama, takže to trochu vypadalo jako úsměv. Jak dlouho ho už u ní neviděla. Na chvíli zauvažovala, jak by svět vypadal, kdyby se obrátil. Najednou už by se nikdo tolik nemračil. Na druhou stranu by ale všechny upřímné úsměvy zmizely.

,,To není pravda," odpověděla nakonec Maily.

,,Ale je. Chci, abychom někam šli a ty všechny přesvědčíš, aby jsme místo toho seděli celý den na místě. Jak se o tebe mám potom starat, když se takhle chováš?" postěžovala si Gris.

,,Nenapadlo tě, že se takhle já starám o tebe?" vynesla Maily s tázavým pohledem.

,,Co?" přimhouřila oči Gris, kterou to prohlášení popudilo.

,,Od smrti mámi si strašně zahořklá," prohlásila Maily, ,,Jen se snažím, abys nebyla pořád v takovém stresu. Nevím, jestli se snad před tím snažíš utéct, že chceš pořád tak nutně někam jít, ale pravdou je, že mi nemáme kam dojít. To si musíš uvědomit. Nikde to neznáme. Tak bys možná mohla zpomalit a trochu se zase bavit, nemyslíš?"

,,Ty nic nechápeš!" vykřikla Gris nakonec a v jejích očích se matně leskly slzy, ,,Já na tebe mám dávat pozor!"

,,A já na tebe!" otočila se na břicho Maily, aby jí viděla zpříma do očí, ,,Jsme totiž sestry a to děláme!"

,,Ty to očividně neděláš," zamručela Gris a odvrátila pohled. Maily ji pozorovala smutnýma očima. Její sestru něco trápilo, ale ona nevěděla co. A ač se snažila sebevíc, nedokázala na to přijít. A to ji bolelo.

,,Čeho se bojí?" zahuhlalo kotě po jejím boku a zamrkalo za odcházející kočkou.

,,Je to Gris. Ta se ničeho nebojí," odvětila Maily a položila si najednou příliš těžkou hlavu na tlapky.

,,Ale bojí," stál si za svým Tyto.

,,Proč si to myslíš?" mrkla na něj sklesle.

,,Cítím to."

***

Vailly se snažila našlapovat co nejtišeji, aby neupoutávala příliš velkou pozornost. Celé město se začínalo nořit do tmy a ticha. Měsíc pomalu stoupal na oblohu a prosazoval svoji hrozivou vládu. Přestože minule touhle dobou už stáli v úkrytu a doufali, že přežijí noc, tentokrát byl znepokojivý klid. Nic takového kočka nečekala. Myslela si, že bude muset bojovat od prvních minut. Ale po širokých ulicích se pohybovala sama. Svým způsobem ji to děsilo o to víc. Stále podezíravě hleděla na každé tmavší místo a pošilhávala za sebe.

,,Je ještě brzo," uklidňovala ji Sněženka, jejíž bílá srst ve tmě nepříjemně bila do očí, ,,Pravé peklo začne později."

,,Minule už po nás šla vřeštící hrůza," namítla Vailly.

,,To byla smůla. Těch tolik po městě není. Nevím, co to bylo minule za šílenou noc," pokrčila rameny Sněženka.

,,Nějak se mi nechce věřit, že mi tohle může projít," zašeptala Vailly a zachvěla se, když se k ní z dálky donesl neživý řev, ze kterého jí tuhla krev v žilách. Byla to první známka, že se v ulicích pohybují i nebezpečné temné bytosti všemožných podob a ne pouze ony dvě.