Strážce duší- Druhá šance

13.

Do práce se zapojili všechny shromážděné kočky. Každá se snažila něčím přispět. Někteří byli lepší, jiní trochu zaostávali. Ale nikdo na nikoho neřval a nesnažil se mu vnucovat větší výkon. Všem bylo jasné, že všichni dělají, co umí. A že to dělají s největším nasazením. I přes to, že se před pár desítkami minut teprve potkali, už spolupracovali a přátelsky se bavili. Nebáli se otevřeně mluvit s kočkou, která jim stála po boku. A právě tato ochota Vailly nejvíce udivovala. Nikdo se nepovyšoval. Popravdě čekala něco úplně jiného. Myslela, že se budou při práci hádat o to, kdo má pravdu a jak by se to mělo dělat. Jenže tady jen občas někdo něco poznamenal, ostatní to schválili nebo zamítli a už se to více nerozebíralo. Všichni si byli vědomi času, který byl moc krátký na to, aby ho plýtvali ostrými slovy.

Ukázalo se, že nejlepším stavitelem barikády byl Capper a ostatní ho tedy povětšinou poslouchali a nechávali si radit, když nevěděli, jak něco udělat. Jak Vailly zpozorovala, prachový kocour měl velkou představivost a v hlavě se mu míhali nápady neuvěřitelnou rychlostí. S úsměvem skákal z místa na místo naprosto bez spojitostí a návaznosti. Vždy se nadchl nějakou představou a uskutečnil ji. Očividně se nějak nezabíval pořadím myšlenek a tak nikdo nemohl předpokládat, kam skočí příště.

Gris si také vedla obstojně, ale na rozdíl od Cappera, její myšlenky na sebe navazovali a rozvíjeli se. V její práci byl patrný systém, kterého se celou dobu pevně držela. Se zamyšleným výrazem, svráštěné čelo a neurčitě zavřená tlamička, prohlížela každý kus barikády a když si všimla nějaké chyby, ihned ji opravila. Zatímco jí občas nějaká kočka něco okomentovala svým nápadem na vylepšení, Tygr a Tyto byli zticha a plně důvěřovali Grisiině práci. Vailly si uvědomila, že ani ona se neodvažovala vymlouvat Gris nějaký nápad. Nejspíš na ní doléhal starý zvyk. V té chvíli si uvědomila také fakt, že není v žádném případě správné, aby někdo až tak hluboce věřil v něčí úsudek, protože jednou za čas se zmýlí každý a poté se ta chyba špatně napravuje. Možná by bylo dobré se občas zamyslet nad rozhodnutím někoho jiného. Třeba nápad jít do města byl Grisiin.

A jak to dopadlo, pomyslela si zachmuřeně černá kočka.

Tygr neměl až takovou představivost a tak spíše pomáhal ostatním. Zvedal těžké předměty, jelikož byl tady nejsilnější, a pomáhal je upevňovat a přesouvat. Své nápady nahlas neříkal, takže možná žádné neměl. On většinou své myšlenky a obavy nahlas říkal. Nikdo se na něj ale nezlobil. Vážili si jeho pomoci, ať už byla jakákoli.

Tyto spolu s Capperem s nadšením vymýšlel různá vylepšení. Ti dva si dost rozumněli. Oba měli plnou hlavu myšlenek, které stačili jen rozvinout. Vzájemně si doplňovali nápady a Vailly se jen divila, že nemluvili ve stejnou chvíli ta stejná slova. Přesto ji pohled na toho šedého kocourka s očima rozšířenýma nadšením naplňoval štěstím a musela se chtě nechtě usmívat. I když už působil dopěle a moudře, uvnitř byl stále kotětem, které bylo plné toho dětského nadšení pro věc.

Misty sice občas odběhla za svým koťátkem, aby ho zkontrolovala, ale pracovala tvrdě. V tichosti se zabývala barikádou ponořená do svých myšlenek, které v té chvíli asi nebyly nejveselejší. Vailly se jí nedivila. Nebylo to tak dlouho, co ztratila svá koťata a tak se nezlobila, že byla paranoidní vůči tomu poslednímu. Musel to být pro ni otřes. A černá kočka obdivovala její vnitřní sílu zapojit se do práce místo truchlení. Ona sama by to asi nezvládla. Nejspíš by si někam zalezla a nepromluvila ani slovo.

Coal se nehnul od své zdrcené družky a pomáhal jí seč mu síly stačily. Snažil se jí ulehčit úplně všechno. Byli vidět, že mu na Misty moc záleželo. Vailly jí to docela záviděla. Ona teď neměla nikoho, kdo by se o ni takhle staral. Všechny ztratila se smrtí.