Strážce duší- Druhá šance

21.

Šedý mourek se nebojácně vrhl na svého nepřítele. Odrazil se k dlouhému skoku a mířil vzduchem přímo na svůj cíl. Připravil se na náraz. Srdce mu vzrušením bušilo. Teď už ji musel zaručeně dostat. Všechno tomu nasvědčovalo. Ležela k němu otočená zády a nejspíš dřímala. Nemohla o něm vědět. Připlížil se k ní tak tiše, jako by byl jen další duší, jejíž kroky jsou uchu neslyšitelné. Vítr foukal proti němu. Nemohla ho cítit.

A přesto byl ten náraz tvrdší, než si představoval. Jeho tlapky se nezabořili do jejího hladkého, přesto drsného kožichu, ale narazili jen na tvrdou prašnou zem. Nebyl na to připravený, proto se mu přední tlapky podlomily a s heknutím spadl.

Zatřepal zmateně hlavou a rozhlédl se. Vailly stála s potměšilým úšklebkem vedle něho a mrskala vousky, očividně nadmíru spokojená s kocourkovým pohledem. V klidu tam seděla a Tyto se mohl jen ptát, jak se kulhavá kočka mohla tak rychle a nečekaně přesunout. V jednu chvíli jen ležela, a pak zmizela. Zdálo se to nemožné.

,,Co mě prozradilo tentokrát?" chtěl vědět místo toho, protože věděl, že by mu to první asi neřekla. Už to zkoušel tolikrát, ale vždycky selhal. Byl už z toho unavený. Nikdo není ochotnější přijímat nové vědomosti a zkušenosti, než on. Byl trpělivý, učenlivý a pozorný žák. Tak proč mu to nešlo?

,,Malá drobnost," usmála se černá kočka, ,,Támhle pod stromem byl malý ptáček. Už tam není. Polekal se a uletěl."

,,Ale to přeci nemusela být moje vina," zkoušel to dál Tyto. Pták mohl mít spoustu důvodů odletět.

,,To by ale nepípal. Částečně to byl ale instinkt. Naučíš se časem poznat změnu ve svém okolí. Musíš být jen trpělivý a mít otevřenou mysl," poradila mu přátelsky.

,,S tím bych neměl mít problém," poznamel a naznačil tak nenápadně své členství u Sečtělých.

,,To určitě ne," přitakala Vailly.

,,Ale...," začal váhavě kocourek a zašvihal ocáskem. Jeho tvář se zamračeně stáhla.

,,Ale?" pobídla ho.

,,Já jen nechápu, k čemu to je? Já myslel, že mě budeš učit bojovat. Tohle je jen... plížení," dořekl opatrně. Nechtěl se své kamarádky dotknout, ale nedávalo mu to smysl.

,,Možná se ti to teď nezdá, ale má to společnou jednu zásadní věc. Když si vzpomeneš, jak chodím, jak bys to popsal?" zeptala se ho. Tyto se zamyslel. Uvědomoval si hlavě její kolébavou chůzi, ale byl si jistý, že na to nenaráží. Vzal to tedy zpětně, ještě do doby, než začala kulhat.

,,Máš lehký krok," uvědomil si náhle. Kývla a pro ukázku kolem něj udělala kolečko. Přestože jedna její noha neudržovala stejné tempo, šla elegantně a tiše.

,,Když pochopíš, jak důležitá je lehkost a elegance, bude se ti lépe bojovat. Nezdržíš se tolik na jednom místě, tím pádem můžeš rychle měnit pozice a to ti poskytne více příležitostí k útoku," vysvětlila a než stihl Tyto informaci vstřebat, švihla ho ocasem přes čumák a zezadu ho strčila zpět na zem, než si stihl uvědomit, co se děje. A už opět seděla na zemi a lízala si ležérně, přímo provokativně, tlapku.

,,Rychlost je důležitá," zopakovala Vailly.

,,Lehkost je sice krásná věc, ale to pevný postoj taky. Můžeš umět hopsat po bojišti jako králík, ale pravý náraz nevydržíš," ozvala se náhle Gris, která je nějakou chvíli pozorovala z povzdálí.

,,Náraz vůbec přijít nemusí, když se mu budeš umět vyhnout," namítla Vailly klidně.

,,A když ne? S pevným postojem ho ustojíš a budeš moct sama udeřit," oponovala jí zrzka stejně klidně.