Strážce duší- Druhá šance

18.

Černá kočka pomalu došla k Merlentovi a Elektře s menším úsměvem na tváři. Bílý kocour k ní obrátil pozornost, stříbřitá kočka střihla ušima a podívala se na ni prázdnýma očima.

,,Opravdu nechcete jít s námi?" zeptala se jich nejistě. Už se jich ptala, ale cítila povinnost to udělat znovu. Elektra se zářivě usmála, ale Merlent pomalu zavrtěl hlavou.

,,Ne," řekl jednoduše a podíval se na prázdnou poničenou ulici, na které stáli. Nacházeli se před obchodním centrem.

,,Dobře. Je to vaše volba. Ale doufám, že vás ještě uvidím," usmála se smířeně Vailly a kocour jenom kývl a otočil se. Dvě kočky se od ní oddělily a zamířili ulicí pryč. Černá kočka se za nimi chvíli dívala a nevěděla, co si myslet. Vlastně je ani neznala, ale strávila s nimi svůj první úplněk v tomhle prokletém městě. Naklonila hlavu na stranu, švihla vousky a vypustila je z hlavy. Měla by se teď soustředit na důležitější věci. Rozběhla se tedy ulicí na opačnou stranu, kde už na ni čekali její noví přátelé.

,,Myslím, že pro ně bude tahle cesta lepší," pronesla Misty uklidňujícím tónem, když se k nim připojila.

,,Nebyli moc společenští," přitakal Tyto a ostatní sborově zamručeli na souhlas. Většina z nich byla docela ráda, že se k nim nepřipojili. Neměli z nich dobrý pocit a rozhodně k nim necítili sympatie. To Vailly ostatně taky ne, ale byla Strážkyně a tudíž bylo její povinností se starat o ostatní.

Skupina se vydala směrem k lesu za městem a šla jako jeden. Kočky utvořili menší skupinky, ve kterých se bavily o různých věcech a ty se čas od času promíchavaly. Jen Vailly šla úplně vzadu a v zamyšlení zírala do země. Vedle ní tiše kráčela Sněženka a poslouchala rozhovory odehrávající se před ní.

,,Nad čím dumáš?" zeptala se po čase, když ji to přestalo bavit. Černá kočka překvapeně zvedla hlavu a podívala se na ni. Chvilku váhala, a tak ji bílá kočka kývnutím vybídla.

,,Jen mě tak napadlo, jestli by nebylo dobré nějak pojmenovat ty bestie, když se teď kolem nich budu motat," řekla nahlas svou myšlenku a Sněženka horlivě začala přikyvovat.

,,To by bylo dobrý. Už tě něco napadlo?" zajímala se okamžitě. Vailly neurčitě mávla ocasem a svraštila čelo.

,,No... Tak třeba ty divné černé lasice s lebkou na horní části hlavy. Napadlo mě, že bysme jim mohli říkat lebkouni, ale zdá se mi to takové neoriginální," řekla a tázavě se podívala na Sněženku, která už taky vraštila čelo. Rozvážně zavrtěla hlavou.

,,To není ono. Něco podobného by ale šlo. Ty jména by se k nim měla hodit," zamítla návrh a Vailly přikývla.

,,A co lebky?" navrhla po chvilce, ale Sněženka už opět vrtěla hlavou.

,,Ne. Ale už je to lepší."

Černá kočka se opět dlouze zamyslela a švihala u toho ocasem. Sněženka také přemýšlela a měla u toho sklopené uši.

,,Lebci?" navrhly obě zároveň a poté se na sebe vítězně usmály. Tím bylo toto uzavřené.

,,Dobře. Dál tu máme tu velkou bílou vřeštící potvoru bez očí," pokračovala okamžitě černá kočka natěšeně. Už se pro svůj nápad stihla nadchnout. Pro Sněženku to platilo stejně.

,,Nemohli bychom jí prostě říkat vřeštící potvora?" navrhla okamžitě bílá kočka a švihla vousky. Vailly se zamyslela, a pak zavrtěla hlavou.

,,To je bez fantazie," namítla a Sněženka podrážděně švihla ocasem. Uvědomovala si to, ale nechtěla to přiznat.

,,A na co potřebujeme fantazii?" zamručela a zamračila se. Vailly pokrčila rameny a s klidným výrazem jí odpověděla.