Strážce duší- Druhá šance

14.

Gris se stále nemohla pohnout. Byla jako paralizovaná. Se sklopenýma ušima zírala přímo do bezedných očí bílé kočky sedící na plastové lavičce před ní. Ať se snažila sebevíc, nedokázala z nich nic vyčíst. Byly jako noc bez měsíce. Postrádaly světlo a v nastalé noční hodině vypadaly úplně černě. Bílá kočka oční kontakt bez přetržení mrknutím udržovala a stále si broukala tu melodii.

Gris získávala nepříjemný pocit, že se děje něco špatného. Něco, co by se dít nemělo, ale nedokázala odtrhnout oči. Nedokázala to.

Bílá kočka neslyšně dopadla na betonovou zem těsně před skupinku. Všichni kromě Gris o krok ustoupili. Zrzavá kočka nemohla. Nedokázala pohnout nohama ani o milimetr.

Kočka elegantně a s nepopsatelnou lehkostí vykročila mezi členy skupinky a přetrhla tak oční kontakt s Gris. Zrzavá kočka najednou zase pocítila sílu v končetinách a s úlevou vydechla dlouho zadržovaný vzduch z plic. Otočila se váhavě za tou zvláštní kočkou.

Seděla a zírala na skupinku. Už nebroukala. Jen se tiše dívala a čas od času švihla svým huňatým ocasem. Ovšem, prach se nezvedal. Nikdo se neodvažoval promluvit. Všichni cítili, že něco není v pořádku a tak jen neklidně švihaly fousky. Nechtěli spustit kočku z očí. Jako by se toho báli. Přestože byla sama a oni byli tři.

,,Nerada bych vás obtěžovala, ale měli byste utéct a schovat se," promluvila sametovým hlasem bílá. Ve tváři neměla žádné emoce. O to byl její pohled více znepokojivý.

,,Není dobrý nápad být o úplňku venku. Proč bych vám ale měla opakovat to, co jste slyšeli už tolikrát?" pokračovala znuděným hlasem. Vstala a začala pomalu obcházet skupinku. Nespouštěla z nich oči. Čekala na reakci, ale všichni mlčeli. Jen se otáčeli za kočkou, aby ji stále viděli.

,,Je to škoda. Tolik si přála, abyste s ní zůstali. Tolik se snažila. Jak se podle vás bude cítit, až vás ráno najde ležet ve vaší krvi?" zeptala se a nasadila ztrápený a vyčítavý výraz.

,,Nevím, o čem to mluvíš," odpověděla Gris klidně. Vracela se jí jistota a odvaha. Cítila se silnější.

,,Ale víš. Teď si říká Vailly. Mrzí mě to. Mám ji ráda a nechci, aby byla smutná," vysvětlila bílá kočka a zamračila se.

,,Pořád nevím, o čem mluvíš," trvala si na svém Gris a hrdě zvedla hlavu.

,,O kolik by to bylo snažší, kdybys nebyla tak paličatá?" vyjela zlostně bílá a zuřivě švihla ocasem. Gris koutkem oka viděla, jak se Tygr vedle ní napnul a přikrčil. Nenápadně ho švihla ocasem, aby se uklidnil.

,,To máte společné, víš? Obě jste hrozně tvrdohlavé. Mohla si změnit názor. Mohli jste tam zůstat. Byli byste v bezpečí. Ale tvoje ego ti prostě nedovolilo přiznat, že ses mýlila. Nedovolí ti přiznat, že by snad mohl mít pravdu i někdo jiný," syčela zlostně bílá kočka a z temných očí jí sršely blesky. Gris švihala naštvaně ocasem ze strany na stranu.

,,Tak to není!" vřískla Gris a nasupeně si stoupla. Všechny chlupy na zádech se jí postavily a uši měla bojovně připláclé k hlavě.

,,Tak jak to je?" zamručela bílá kočka a posadila se připravená si vyslechnout, co má Gris na srdci. Klidně pozorovala naštvanou kočku.

Gris si olízla čumáček, hledala správná slova a poté spustila: ,,Copak ty tomu taky věříš? Je to šílené. Žádní mrtví dnes neožijí a nepokusí se nás zabít."

Bílé kočce se na tváři roztáhl pobavený úsměv. Pomalu vstala a naprosto klidně došla až k zrzavé kočce. Gris šokovaně stála na místě, když se k jejímu uchu naklonila její bílá hlava.