Strážce duší- Druhá šance

31.

,,Už si se někdy cítil jako někdo úplně jiný?" zeptala se zamyšleně Maily, zatímco tlapkou nevědomky přejížděla po svém amuletu.

,,Jak to myslíš?" zamračil se Tyto.

Zrzka pokrčila neurčitě rameny: ,,Někdy mám pocit, že o mých krocích rozhoduje někdo jiný. Jakoby mě něco ovládalo. Je to možné?"

Tyto neodpověděl.

Ona se znovu neptala.

***

,,Takže co přesně hledáme?" zeptala se do stísněného ticha Sněženka energicky. Zdálo se, že ona jediná neměla strach z místa, na kterém se nacházeli. Zatímco se Vailly s Capperem drželi těsně u sebe a ostražitě se rozhlíželi, ona jen poskakovala kolem.

,,To pořád nevím," pokrčila Vailly neurčitě rameny, ,,Zkus hledat něco podezřelého. Nejspíš to bude něco, co by tu normálně být nemělo."

,,Nejsem si jistý, jestli to tak bude. Vždyť, když jsme se poznali, prohledali jste snad celé centrum, ne? Kdyby tu bylo něco podezřelého, už byste to věděli," namítl Capper nepřesvědčeně.

Černá kočka zamyšleně švihla ocasem. Měl pravdu. Zároveň ale bylo možné, že v tom spěchu něco přehlédli. Navíc tehdy nevěděli, co obnáší úplněk, tudíž se na věci dívali jinak. Třeba tu skutečně bylo něco špatně, ale jim to prostě tehdy nedošlo.

Při té myšlence si uvědomila jak moc se může změnit pohled na svět a to za znepokojivě krátkou dobu. Necelé dva úplňky. Během té doby se změnil celý její život a přesto. Z nějakého důvodu se cítila v tomto novém světě přirozeněji. Nebyla šťastnější, ale připadalo jí, že je přesně tam, kde by měla být.

,,Nemůžeme brát varování Gris na lehkou váhu. Určitě tu něco bude," zavrtěla rozhodně hlavou. Říkala si, jestli by neudělala lépe, kdyby si s sebou sestru vzala. Gris měla vždycky dobré oči a její intuice byla až neuvěřitelná. Navíc tento objev učinila ona.

Jenže poté si vzpomněla, že vzhledem k jejich poslednímu hovoru by to nebyl nejlepší nápad. Navíc stejně nikdo z nich nevěděl, co hledat. Tohle by nemělo dělat rozdíl.

Capper se rozhlédl. Stáli přesně pod prosklenou střechou a z té pozice měli šanci si znovu uvědomit, jak obrovské centrum vlastně je.

,,Já ti věřím, jenom... Kde začneme? Radši bych se nerozděloval. Ale když to neuděláme, nemáme šanci to tu celé projít do soumraku," vyslovoval své myšlenky nahlas. Jeho hlas, přestože trochu přiškrcený, zněl v hrobovém tichu kolem nich nepřirozeně hlasitě. Nedoléhal sem žádný zpěv ptáků, nic živého nebylo v dohledu.

,,Nemusíme znovu procházet celé centrum," zavrtěla Vailly hlavou podmračeně, nastupovaly její instinkty, ,,Jestli se nemýlím a to zlo, které hledáme, je nějaká bestie, právě teď bude zalezlá někde ve tmě. Tím odpadá horní patro, tam je prostě moc světla. Prohledáme to tedy tady dole. Všímejte si hlavně neobvykle tmavých míst. Pokud nic nenajdeme do večera, zmizíme odtud a vrátíme se zítra."

,,To jsem rád, že máš plán," zavrtěl se nepohodlně Capper, ,,Už jsem se bál, že budeme hledat tam, kde něco uvidíme."

,,Má pravdu. Tímhle si vyloženě říkáš o problémy," natáhla se Sněženka na zemi, ,,Sice není úplněk, ale nezapomeň, že lebkové jsou stále aktivní. Pokud budeš čmuchat ve tmě, je dost možný že na nějakého narazíš."

,,To riziko musíme přijmout," protáhla se Vailly odhodlaně. Doufala, že když se bude chovat uvolněně, uklidní je to. Bílá kočka se mírně zamračila, zdálo se, že se jí něco nelíbí. Nakonec ale potřásla hlavou a ten výraz zahnala.