Strážce duší- Druhá šance

32.

,,Tak jak to šlo?" zeptal se Capper, který si zrovna vykusoval špínu z tlapy, než uviděl vracející se Gris s Tygrem a Tytem v patách.

Byl to už docela obvyklý pohled. Ti tři vždy drželi spolu. Přestože byli v jedné skupině, zdálo se mu, že jsou stále rozdělení. Jako dvě skupiny žijící pohromadě. Párkrát ho sice pozvali na lov, ale většinou si drželi odstup. Hlavně Tygr a Gris. Tyto byl družnější.

Dával to za vinu faktu, že byli ve světě plném duchů a monster noví. Nikdy předtím nebyli na aktivním místě. Proto se raději drží toho, co je pro ně normální. Každou volnější chvíli věnují lovu a tématu nadpřirozena se vyhýbají.

V tomhle ohledu nejvíce odolával Tygr. Většinu času pouze mlčel a nedával najevo jakýkoli velký zájem. Narozdíl od Tyta a Gris se ani nesnažil navodit s ostatními hlubší vztah. Capper si nedokázal vybavit chvíli, kdy by s ním o samotě mluvil. Když už o něčem mluvili, vždy to bylo z praktických důvodů.

Rád by se s ním spřátelil, ale nezdálo se, že by měl mohutný kocour zájem. Umíněně si držel odstup. Možná se bál, že kdyby mluvil s místními, mohl by načichnout podivností.

Tyto byl naopak hodně sdílný. Snažil se udržovat kontakt se všemi. Byl ohledně nadpřirozena dost zvídavý a často proto s Capperem vedl dlouhé rozmluvy, když ho s ním ostatní nechali. Měl toho malého kocoura rád. Nebylo tak těžké si ho oblíbit. Líbilo se mu, jak se snažil všechno pochopit a jak byl trpělivý. I když mu něco nešlo, nevzdával to a toho si prachový kocour cenil.

Zatímco se v jeho přítomnosti cítil uvolněně a příjemně, byl stále trochu nesvůj z Gris. Ona byla v jeho očích nevyzpytatelná.

Její tvrdý postoj a vůdčí povaha byla trochu chladně působící. Vážil si jejích schopností, nedalo se říci, že ne. Byla silná, bystrá a ochranitelská. Bylo mu jasné, že by pro své společníky klidně položila život, ale něco z jejího chování mu přišlo odtažité.

Mluvila s ním a to často. Ale rozhovory s ní nikdy nebyli úplně příjemné. Nebylo to přátelské, přestože se snažila. Ona se snažila seznámit a spřátelit se všemi, ale něco na její povaze mu prostě nesedělo.

Věřil jí a věřil jejímu úsudku, ale říkal si, že přátelství s ní bude složitější.

Takže ano, bylo pro Cappera těžké nad tím nepřemýšlet jako nad oddělenými skupinami. Oni tři byli cizinci v jeho světě a ač se snažili, tak úplně nezapadali. Na druhé straně byl on a Vailly.

Vždy když nad tím takhle přemýšlel, bylo mu smutno. Přestože oni byli cizinci, neustále se zmenšovala právě Capperova skupina. Od začátku, kdy jich bylo tolik už zbyl jen on a Strážkyně.

To byl jeden z důvodů, proč se jí tolik držel. Měl ji rád i předtím, to ano. Od chvíle, kdy ji poznal k ní cítil sympatie. Rád s ní trávil čas a když se zrovna někde netoulala nebo netoužila po samotě, moc rád si s ní povídal. Byla bystrá a přemýšlivá. Možná proto se mu poslední dobou zdála unavená a skleslá. Když ji poznal, byla energická a pozitivní, ale zdálo se, že se z ní pomalu stávala spíš realistka. Což nebylo špatně, ale pravdou bylo, že se Capperovi víc líbila dřív.

Obdivoval, jak si dokázala udržet dobrou náladu i ve vší té hrůze, ve které žili. Byla jako jasné světýlko v úplné temnotě. Nechtěl, aby to světlo vyhaslo, ale věděl, že ta poslední tragédie jí hodně zasáhla. On sám se z toho teprve vzpamatovával. Bylo svým způsobem uklidňující vědět, že v tom není sám.

Už bylo ale načase, aby oba znovu našli světlo. Těšilo ho, že se Vailly snaží. Díky tomu nacházel sílu snažit se také. Nehodlal zůstat ve tmě dlouho. V tomhle světě to bylo nebezpečné.