,,Tak jak to šlo?" zeptal se Capper, který si zrovna vykusoval špínu z tlapy, než uviděl vracející se Gris s Tygrem a Tytem v patách.
Byl to už docela obvyklý pohled. Ti tři vždy drželi spolu. Přestože byli v jedné skupině, zdálo se mu, že jsou stále rozdělení. Jako dvě skupiny žijící pohromadě. Párkrát ho sice pozvali na lov, ale většinou si drželi odstup. Hlavně Tygr a Gris. Tyto byl družnější.
Dával to za vinu faktu, že byli ve světě plném duchů a monster noví. Nikdy předtím nebyli na aktivním místě. Proto se raději drží toho, co je pro ně normální. Každou volnější chvíli věnují lovu a tématu nadpřirozena se vyhýbají.
V tomhle ohledu nejvíce odolával Tygr. Většinu času pouze mlčel a nedával najevo jakýkoli velký zájem. Narozdíl od Tyta a Gris se ani nesnažil navodit s ostatními hlubší vztah. Capper si nedokázal vybavit chvíli, kdy by s ním o samotě mluvil. Když už o něčem mluvili, vždy to bylo z praktických důvodů.
Rád by se s ním spřátelil, ale nezdálo se, že by měl mohutný kocour zájem. Umíněně si držel odstup. Možná se bál, že kdyby mluvil s místními, mohl by načichnout podivností.
Tyto byl naopak hodně sdílný. Snažil se udržovat kontakt se všemi. Byl ohledně nadpřirozena dost zvídavý a často proto s Capperem vedl dlouhé rozmluvy, když ho s ním ostatní nechali. Měl toho malého kocoura rád. Nebylo tak těžké si ho oblíbit. Líbilo se mu, jak se snažil všechno pochopit a jak byl trpělivý. I když mu něco nešlo, nevzdával to a toho si prachový kocour cenil.
Zatímco se v jeho přítomnosti cítil uvolněně a příjemně, byl stále trochu nesvůj z Gris. Ona byla v jeho očích nevyzpytatelná.
Její tvrdý postoj a vůdčí povaha byla trochu chladně působící. Vážil si jejích schopností, nedalo se říci, že ne. Byla silná, bystrá a ochranitelská. Bylo mu jasné, že by pro své společníky klidně položila život, ale něco z jejího chování mu přišlo odtažité.
Mluvila s ním a to často. Ale rozhovory s ní nikdy nebyli úplně příjemné. Nebylo to přátelské, přestože se snažila. Ona se snažila seznámit a spřátelit se všemi, ale něco na její povaze mu prostě nesedělo.
Věřil jí a věřil jejímu úsudku, ale říkal si, že přátelství s ní bude složitější.
Takže ano, bylo pro Cappera těžké nad tím nepřemýšlet jako nad oddělenými skupinami. Oni tři byli cizinci v jeho světě a ač se snažili, tak úplně nezapadali. Na druhé straně byl on a Vailly.
Vždy když nad tím takhle přemýšlel, bylo mu smutno. Přestože oni byli cizinci, neustále se zmenšovala právě Capperova skupina. Od začátku, kdy jich bylo tolik už zbyl jen on a Strážkyně.
To byl jeden z důvodů, proč se jí tolik držel. Měl ji rád i předtím, to ano. Od chvíle, kdy ji poznal k ní cítil sympatie. Rád s ní trávil čas a když se zrovna někde netoulala nebo netoužila po samotě, moc rád si s ní povídal. Byla bystrá a přemýšlivá. Možná proto se mu poslední dobou zdála unavená a skleslá. Když ji poznal, byla energická a pozitivní, ale zdálo se, že se z ní pomalu stávala spíš realistka. Což nebylo špatně, ale pravdou bylo, že se Capperovi víc líbila dřív.
Obdivoval, jak si dokázala udržet dobrou náladu i ve vší té hrůze, ve které žili. Byla jako jasné světýlko v úplné temnotě. Nechtěl, aby to světlo vyhaslo, ale věděl, že ta poslední tragédie jí hodně zasáhla. On sám se z toho teprve vzpamatovával. Bylo svým způsobem uklidňující vědět, že v tom není sám.
Už bylo ale načase, aby oba znovu našli světlo. Těšilo ho, že se Vailly snaží. Díky tomu nacházel sílu snažit se také. Nehodlal zůstat ve tmě dlouho. V tomhle světě to bylo nebezpečné.
ČTEŠ
Strážce duší- Druhá šance
FantasySmrt. Jeden by řekl, že je to konec. Že po posledním výdechu přijde jen tma. Už nebude radost, ani smutek. Jen nicota. Ale tak to není. Co když smrt není konec? Co když se tím jen otevřou dveře do druhého života? Smrt je nový začátek. Mladá kočka Ma...