Strážce duší- Druhá šance

5.

,,Běž! Nezastavuj!"

,,To... Nemám... V plánu," odpověděla zoufalé Sněžence Vailly. Běžela tak rychle, jak to šlo. A to vůbec nebylo pomalu. Vlastně se jí zdálo, že se skoro vznášela nad zemí. Stále si v hlavě všechno promítala, aby neudělala chybu. Doopravdy nechtěla zakopnout.

Došlápnout předními. Přehodit zadní. Odtáhnout přední. Natáhnout zadní. Prohnout záda. A všechno stále dokola a bleskově rychle.

Vailly běžela jednou loukou hned vedle města. Nikdy neutíkala tak rychle. Srdce jí splašeně bylo do žeber a plíce se jí naplňovaly přívali vzduchu.

Cítila každý kamínek. Vnímala hlínu mezi prsty na tlapkách. Ocasem vyvažovala prudké zatáčky.

,,Zrychly!" vřískla Sněženka. Hrozně prožívala boj její kamarádky. Chtěla ji co nejvíc povzbudit a pomoct.

,,Nemůžu!" křikla Vailly zmučeně. Už byla unavená. Běžela moc dlouho. Nohy ji bolely a svaly pálily.

,,Tak se snaž!" pokračovala ve řvaní Sněženka.

,,Drž už klapačku!" okřikla ji Vailly, které kamarádka vůbec nepomáhala. Spíš ji otravovala a znervózňovala.

,,Nikdy!"

,,Až tohle dokončím, tak ti ji zavřu sama!"

Vailly vběhla do uličky a skočila na velkou popelnici. Poté začala šplhat po stěně budovy, ke které byla přiražena za pomoci popínavého břečťanu.

Když stanula na střeše, podlomila se jí kolena a padla na beton. Konečně bylo po všem. Cítila neuvěřitelnou úlevu. Nejradši by hned tady usnula. Zavřela by oči a nechala by se unášet sny.

,,To nebylo špatný. Znovu!" zaslechla Sněženčin hlas u své hlavy. Otevřela oči a zorničky se jí zúžily. Sekla by po ní packou, ale věděla, že by to bylo k ničemu. Prošla by skrz. Ale ten příjemný pocit by tu byl. Trochu se usmála. Kdy se její mysl takhle zvrhla?

,,Běžela jsem ten okruh už šestkrát. Tenhle den. Slunce vyšlo před hodinou," podívala se na Sněženku vyčítavě. Kamarádka ji hnala už týden. Každý den od jejich setkání. Myslela si totiž- a Vailly nemohla nesouhlasit- že by měla nabrat sílu, rychlost, dovednosti a získat kondici. O to všechno přišla se smrtí a chtěla to dostat zpátky v ještě lepší formě. Musí hodně trénovat.

Během týdne pozorně vyslechla Sněženku ohledně toho Strážce. Moc nových věcí nezjistila. Ale měla by být schopná bojovat proti mrtvým. Na to však potřebovala velkou sílu. Nové tělo bylo lépe stavěné pro boj a běh. Musela ho ale stužit. A to byla dřina.

,,Určitě to zvládneš sedmkrát. Tak vstávej," nedala se odbýt Sněženka.

,,Moje tělo si ještě nezvyklo. Nejde to tak rychle. Jestli se přepnu, budu pak ležet několik dní," bránila se tvrdošíjně Vailly. Chtěla pauzu. Zrovna teď víc, než cokoli.

,,Tak tedy... Půl hoďky na odpočinek?" navrhla Sněženka umírněná dobře mířeným argumentem.

,,Minimálně hoďku," zasténala Vailly a pořádně se protáhla. Nechtěla, aby jí svaly stuhly. Přitom se neubránila dlouhému zívnutí. Měla by se najíst. Naposledy jedla včera ráno. Tělo jí sice sílilo, ale stále bylo vyhublé. Potřebovala nabrat váhu. Stále jí byla vidět žebra a pas měla velice útlý.

,,Eh... Tak fajn. Mně to nijak neuškodí. To ty se budeš za pár dní rvát s mrtvými," řekla Sněženka mrzutě. Bavilo ji organizovat Vaillyin trénink. Ale ta černá kočka byla tak tvrdohlavá a svéhlavá. Jakmile si něco usmyslila, nic s ní nehlo.

,,Kdo říkal pár dní?" podivila se Vailly.

,,Já. Amulet musíš získat zpátky do úplňku, jinak už nebudeš mít co chránit," sykla Sněženka zlostně.

,,Ale úplněk je za dva dny! Proč mi to říkáš teď?" zahartusila Vailly. Byla naštvaná, překvapená a vyděšená. Dva dny.

,,Tak bys přece jen měla trénovat," zavrněla vítězně bílá kočka.

,,Máš asi pravdu," zasyčela jedovatě Vailly. Měla to vědět dřív. To jí to chtěla říct jako překvápko zítra večer? Naštvaně švihla ocasem.

,,To jsou slova Strážce!" vykřikla nadšeně Sněženka.

,,Dneska budu ještě trénovat. Zítra si vezmu zpátky amulet," zavrčela v odpověď Vailly. Štvalo ji to. Chtěla zpátky svůj majetek. Zkusmo vytáhla a zatáhla drápky. Chtěly by naostřit. Zítra to bude boj, který nesmí prohrát.

,,Už zítra?" pozastavila se překvapeně Sněženka. Postoj její kamarádky byl zvláštní.

,,Jistě. Ráno vyrazím. Nemůžu vědět jistě, jestli je najdu hned, co vyrazím odsud. Nebo si myslíš, že na mě budou čekat a půjdou mi naproti? Ne. Víme, že jsou ve městě i kde by přibližně měli být, ale jistota je špatná věc, když selže," zamručela přemoudřele Vailly.

,,To asi ano. Ale co úplněk. I když amulet získáš, půjdou po tobě. Musíš být opatrná. Nezapomeň. Oni ví, kdo jsi. A ví, že tu máš přátele a sestru. Co když půjdou po nich?" připomněla jí vlídně bílá kočka.

,,Ať si to zkusí. To mě budou muset nejdřív zabít. Říkala si, že o úplňku jsou mrtvý nejsilnější, ne? A nejsem z části mrtvá i já?" usmála se ďábelsky Vailly. Nikdy by nedovolila, aby někdo z jejích blízkých zemřel. Byli ve městě. Viděla je přicházet při jednom okruhu. Nevypadali zrovna šťastně. Jako by nad nimi visel temný mrak. Dorazili den po Vailly. Od té doby je černá kočka už dvakrát pozorovala. Pokaždé se přemlouvala, aby za nimi šla a vše jim řekla. Ale nakonec stejně uhnula pohledem a odešla.

,,Nejsem si jistá, jestli je tvá hypotéza správná. Sice si umřela, ale teď si živá až dost," zamumlala Sněženka s přivřenými víčky.

,,To zjistím potom," odbyla poznámku Vailly.

,,A víš jistě, že proti nim dokážeš bojovat?" zeptala se ustaraně Sněženka. Sice se lehce řekne bojovat, ale realitou zůstávalo, že Vailly možná nebyla připravená po posledním setkání s nimi.

,,Jednou mě už zabili. Podruhé jim tu radost nedopřeju," odpověděla zlověstným tónem černá kočka a přes oči se jí přehnal stín. Cítila neuvěřitelné odhodlání. Tenhle boj neprohraje. Poprvé utíkala. Tentokrát budou utíkat oni. Nenáviděla je. Hrozně je nenáviděla za to, co provedli. Za tu jejich drzost a krvelačnost.

,,Hlavně se nenech unést," připomněla Sněženka vlídně. Viděla tu nenávist. Nebála se ani tolik toho, že by Vailly prohrála, jako toho, že by se nechala unést touhou po pomstě.

,,Neboj se," uklidnila ji Vailly. Ona sama se ale bála úplně toho samého. Byla ale pevně rozhodnutá.

Až skončí úplněk... Budu stále naživu.

Trochu nudnější kapitola, ale přístě už by se něco mělo dít. Tak ahoj příště 😝