Strážce duší- Druhá šance

26.

Maily si tlapkou nastavila amulet tak, aby na něj dobře viděla. Už na něm znala každý detail, každou rýhu a přesto měla stále pocit, že jí něco uniká. Budilo jí to ze spaní, nedalo jí to klid. Snažila se to nedávat najevo, ale byla si jistá, že Gris to tuší.

Nechtěla, aby si o ní sestra myslela, že se nezajímá o nic jiného, ale toužila přijít na to, proč jí máma ten amulet darovala, a co ukrývá.

Dlouze se zahleděla na rudý kamínek v jeho středu a cítila takové zvláštní vzrušení. Nedokázala to popsat slovy, jen to cítila.

,,Maily!" zaslechla za sebou pištivý hlas mladého kocourka. Otočila se s širokým úsměvem a střetla se pohledem s Tytem.

,,Copak?" zeptala se mírně.

,,Půjdeš si se mnou hrát? Našel jsem perfektní pírko! Vsadím se, že s ním nedokážeš to, co já!" vyzval ji a provokativně se přitiskl k zemi, zatímco kroutil ramínky a švihal ocáskem.

Maily se zamyslela. Zrovna se chystala zkoumat amulet, ale pohled Tyta byl tak zářivý, že zkrátka nemohla odolat dobré hře. Amulet mohl počkat.

,,To se ještě uvidí!" zasmála se a oba se rozběhli mezi keře.

×××

Zrzavá kočka vyběhla z úkrytu a divoce se rozhlédla. Všude však vládla hluboká tma  a ani záře měsíce jí nepronikla. Všechny stíny se slévaly dohromady a bránily jí v hledání černé kočky, která se rozplynula jako dým. Jen ve vzduchu zůstal závan jejího ostrého pachu. Byla to však jediná známka, že tam vůbec byla.

,,Vailly!" zakřičela a bylo jí jedno, jestli ji uslyší něco zlého. Měla teď strach o svoji společnici. V úkrytu vypadala, jakoby se měla každou chvíli zhroutit. A teď je někde venku sama a kdyby se jí něco stalo, nikdo jí nepomůže.

,,Kam běžela?" vyhrkla ze sebe bílá kočka, o které Gris do té chvíle nevěděla. Stále si nemohla zvyknout, že je s nimi Sněženka pořád, ale že ji vidí jen o úplňku. Měla tendenci ji přehlížet, i když byla viditelná.

,,Netuším," přiznala Gris sklesle. Sněženka se dlouze podívala do tmy a pošvihávala ocasem, až její dlouhé chlupy vířily vzduchem.

,,Vrať se dovnitř k ostatním. Něco mi říká, že tam budeš třeba. Já ji půjdu hledat," rozhodla a chystala se rozběhnout po pachu své kamarádky, ale zrzka ji zarazila.

,,Půjdu taky," řekla odhodlaně. Ani nevěděla, co ji za Vailly tak táhlo, ale bylo to silné.

,,Opravdu je tu chceš nechat samotné?" sklopila jedno ucho Sněženka.

,,Bude tu Tygr a já věřím, že by něco udělal, kdyby se cokoli stalo," kývla Gris vážně, ,,A co vím, tak i mrtví můžou o úplňku zemřít."

,,Bloudila jsem dost dlouho na to, abych věděla, jak se o sebe postarat," zúžila oči bílá kočka.

,,Tím tě samozřejmě nechci urazit. Jen to říkám," ujistila ji zrzka, ,,Takže by bylo moudřejší jít ve dvou."

Sněženka už nic neřekla, jen jedinkrát švihla ocasem a vydala se do tmy. Gris se vítězně pousmála a vyběhla za ní. Překvapilo ji, jak rychle bílá kočka běží. Její tlapky jakoby se skoro nedotýkaly země a dlouhá srst za ní jen vlála. V bledém měsíčním světle skutečně působila jako něco nadpřirozeného.

Gris musela své vlastní tlapky přesvědčit, aby běžely rychleji, než byla zvyklá, ale opravdu se nehodlala vrátit, když už duši přesvědčila, aby ji vzala s sebou. Cítila v hloubi srdce, že ji Vailly potřebuje.