Šedý kocourek mlčky přistoupil k Maily, opět zírající na ten zvláštní šperk a posadil se. Chvíli hleděl na amulet spolu s ní, protože byl pořád zvědavější, co na tom jeho kamarádka vidí. Zdál se mu ale obyčejný. Jistě, byl krásně zdobený, neměl na sobě ani stopu rzi a na slunci se krásně leskl, ale jediné, co upoutávalo jeho pozornost byl červený kámen uprostřed. Perfektně vyhlazený a kulatý. Skoro jako by byl okem, tiše nahlížejícím na ztrápenou tvář zrzavé kočky.
,,Potřebuješ něco, Tyto?" zeptala se po nějaké době unaveným hlasem.
Kocourek zavrtěl hlavou: ,,Nepotřebuješ pomoct? Napadlo mě, že dvě hlavy toho vymyslí víc."
,,Tady nejspíš není, co vymýšlet," vzdychla Maily. Bylo znát, že je vyčerpaná a deprimovaná. Věnovala tomu tolik času a ještě na nic nepřišla. Po takové době byl amulet stále stejnou nerozluštitelnou záhadou jako na začátku.
,,Co ty víš?" pokrčil rameny, ,,Vždycky je šance, že se něco objeví. A pokud věříš, že s tím amuletem něco je, nejspíš to tak bude. To, že si zatím nic nenašla neznamená, že tu není nic, co může být nalezeno."
Maily, povzbuzená jeho slovy, přisunula amulet k němu, aby si ho mohl prohlédnout. Kocourek se na něj zahleděl moudrýma zkoumavýma očima a obě kočky spolu tiše rozmlouvaly, dokud měsíc nevytlačil slunce z oblohy.
×××
Ucítila studený dotyk na svém zátylku, díky němuž se s trhnutím probudila z bezesného spánku. Hlavu jí okamžitě zaplavily poplašné myšlenky, ale jakmile spatřila upřený pohled Grisiných očí, uvolnila se.
Natáhla před sebe přední tlapky v protažení a dlouze zívla, jak se probírala z rozespalosti, jež ji stále držela v sevření. Gris mezitím trpělivě čekala a ani nemukla.
,,Co se děje?" zeptala se nakonec Vailly, již plně bdělá se pousmála na svoji sestru.
,,Musím ti něco říct," oznámila stroze zrzka a aniž by to nějak upřesnila, zmizela v průchodu z úkrytu. Vailly pouze unaveně zavrtěla hlavou a zvedla se s bodnutím lítosti ze svého vyhřátého pelíšku. Neslyšně prošla kolem spícího Tyta a Toren a protáhla se ven.
Udeřil na ni ranní chlad, až se celá zachvěla při té náhle změně. Slunce muselo teprve vyjít, jelikož bylo stále šero a stíny pokrývaly les za úkrytem stejně jako město před nimi.
Gris na ni čekala na hranici lesa a zamyšleně přitom pošvihávala ocasem ze strany na stranu.
,,Co mi musíš říct?" zeptala se Vailly, když k ní doběhla a obě bok po boku vyrazily mezi stromy. Pronesla to s nadhledem, ale cítila ze své společnice, že chtěla mluvit o něčem vážném. To nikdy nevěstilo nic dobrého. Jistě, Gris byla vážná téměř pořád, ale Vailly už toho s ní prožila dost, aby věděla, kdy to bylo důležité.
Zrzka měla pevně sevřené čelisti a ostražité oči, dokud nebyly hluboko v lese a po městě nebylo ani stopy. Přestože se poté trochu uvolnila, stále měla napnuté svaly a očima kontrolovala okolí, jakoby se na ně měla vrhnout tlupa zuřivých lebků.
Posadila se do chladného mechu a pokynula jí, aby udělala totéž.
,,Proč jsme šli až sem?" nechápala Vailly, ,,Copak si mi to nemohla říct u úkrytu?"
,,Nechtěla jsem, aby to slyšel i někdo jiný," odpověděla Gris stručně, ,,Je tu Sněženka?"
,,Jsme tu jen my dvě," ujistila ji černá kočka stále zmateně.
,,Dobrá," začala Gris, ,,Musím s tebou mluvit o úplňku."
Vailly se při tom slovu napnula a srst se jí trochu naježila. Okamžitě si vzpomněla na hrůzy té noci, kdy jí zemřela Misty s Laurey. Pořád to bolelo a byla si jistá, že ještě není připravená se k tomu vracet.
ČTEŠ
Strážce duší- Druhá šance
FantasíaSmrt. Jeden by řekl, že je to konec. Že po posledním výdechu přijde jen tma. Už nebude radost, ani smutek. Jen nicota. Ale tak to není. Co když smrt není konec? Co když se tím jen otevřou dveře do druhého života? Smrt je nový začátek. Mladá kočka Ma...